loner: ...no, po pravdě, taky mi to skočilo na jazyk :-) Dík - a taky zdravím :-)

Zamila: Devils_PIMP: Bob: Moc vám díky :-)

Nedovedu si představit, jak by to vypadalo rýmované. Tipuju, že asi nic moc. A celkem mě děsí názor, že co se nerýmuje, nemůže být báseň. Mě se to takhle docela líbí. Ne, že bych zrovna upad, ale bavilo mě to :-)

Těžko se mi hledají slova, kterými bych popsal, jak to na mě zapůsobilo. Říct prostě "hezký" se mi nějak vnitřně příčí. Víš, jak to myslím... přišlo by mi to hrozně banální a povrchní a neadekvátní obsahu díla. Takže asi... hluboký, silný... - to k tomu má, myslím, nejblíž. Opravdu hodně mě oslovila...

No - a podle mě, není moc moudré neposlouchat nikoho. To zavání ješitností. Ta mi k moudrému moc nepasuje. Navíc, moudrým se člověk nerodí, ale stává. A to právě tak, že poslouchá a vnímá. Všechny a všechno.

slnečnica: Ahoj Slunečnice, pokusím se tě nezklamat :-)

Jů, sonet! Uhodil´s na moji citlivou strunku. A připomněl, že musím shrabat zbytek listí (pořád čekám, až konečně opadá všechno). Moc hezký :-)

Yasmin: ...ne, to já děkuju :-)

helples: to přece nevadí, snít můžem, ne? A sem tam nějakej ten sen si i splnit.

Orionka: mannaz: moc děkuju :-)

ŽblaBuňka: děkuju :-)

Víš, zní to zajímavě, ale pár věcí mi na tom vadí ( to neznamená, že ostatním nutně musí taky). Připadá mi to takové až zbytečně komplikované a malinko jazykově zastaralé. Tím nechci říct, že mám v oblibě primitivní říkanky. Ale někdy je dobré podívat se na báseň znovu s odstupem, třeba jako na právě prostříhaný strom. A najednou vidíš - hele, támhleta větev je zbytečná, tyhle si překážejí, tahle je moc dlouhá a tak... Myslím, že v poezii to funguje hodně podobně. Tak hodně zdaru :-)

Taky s tím mám trochu problém. Chtělo by se mi to líbit, ale (nevím úplně v čem spočívá ten záměr) ta forma to, myslím, zbytečně shazuje.

slnečnica: Ahoj, nesmutni, už to asi přešlo :-)

Zamila: Koukám, že sis mě pěkně proklepla :-) Díky za moc milé komentáře. Opravdu :-)

Yana: Ahoj, ještě tak úplně jsem se asi neloučil. Jenom jsem cítil, že přišel čas na chvíli se ztratit. Shazoval bych se sám před sebou, kdybych sem měl přidávat něco jenom kvůli tomu abych něco přidal. Navíc jsem si tady začínal připadat až nemístně málo deprimovaný, rozčarovaný, rozervaný a na pokraji sebevraždy z duševního a jiného utrpení a strádání (tím vůbec nechci shazovat ty, kteří to tak mají, to mi věř).
No, každopádně, asi zase přišel čas sem tam se tu objevit :-)

taron: valemart: Taron, tys to opravdu pochopila přesně obráceně. Ach jo...

Líbí se mi moc. Hlavně ten konec. Vlastně už všechno podstatné napsali ostatní. Mám rád tvůj styl. Je strašně přirozený, lidský, ale není to bohapusté popisování a vypisování. Moc dobře se to čte.
Co se týče následně rozpoutané diskuze, celkem mě pobavilo, kterak zde o pokoře káže kdosi, kdo, aspoň dle mého, byť možná mylného soudu, vůbec netuší, co to pokora je...

Leslie: Moc děkuju za zastavení ...jo - a tu sbírku jedině vyměním za tvoji :-)

Zamila: Moc děkuju za návštěvu :-)