Náš srovnán krok, teď zazpívám si
tvé písně akordy mi zní
jak svými přikrýváš mě vlasy
v den, co nebude poslední

Krásné vyznání čistého srdce,
kdo najde k němu klíč...?

Po válce? Nebyla jeho ženou, nebyla vůbec...
Jen tragická poezie zůstala.

vůni čaje dát se do náruče
chladu spár když do skel tluče,
již první doušky nesmělé
probudí touhu po těle,
touhu po dálkách i zemi
až povzdech zazní přidušený,
s tou vůní čaje v náručí
prahnu po teplu papučí
:o)

Stránka za stránkou,
za listem další list...
Jsi řekou, studánkou,
kompas neznámých míst?
Cestou jsi do temot
co měsíc opustil
vášním jen vratký plot
průhledný děje cíl?
Otázka. Smím se ptát?
Tak vyřešme ji spolu
než sama začneš psát
posední kapitolu

...zavírám oči a přeji ti
splnění snů...
...o něm...

Vždycky je šance, na spasení, na setkání, na sladký čaj...

..ano, derrry, šest dvojčat..:o) a děkuji za postřeh

dík za typ,... už hlava nebolí :o)

pro pět ran do hlavy
o čem se vypráví?
jak dobít svět?
jen čtu a padám
dal jsem ran pět
co sluší hlavám
(ne pět, sto...bodů)

neměň tok řeky, jdi podle něj
neměň dráhu slunce, jdi za ním
... vždy je nějaký cíl....

klopýtám, upad bych málem
plouživě doháním dny
co dávno utekly mi cvalem,
dohoním aspoň ten poslední?

Je rozprostřen ten Slunce svit
to ne však všeobecnost značí,
tak zmatek mysli snaž se uklidnit
a já? ... mně i málo stačí

..plné hrsti lásky... závidím těm hvězdám :o)

v té nekonečné, hvězdné síni
vést dám se němou průvodkyní,
že k duši své i srdce jsem jí dal
ten úpis já dávno krví podepsal

Svět je na obtíž skoro vždycky, jen vzpomínky trvale ukryté v krabičkách a básně jako ta tvoje, vždy potěší...

Ke strmému jsem stoupal cíli
kol vzpomínek ve stínu skal,
ty ozvěnou mě oslovily
tak pominul jsem výčet ztrát,
zas další hymnu zazpíval
a nepomýšlel nanávrat

I zmatené křoví pocitů má své svítání...

Působivá silueta olámaného sousoší...

Tak spatřil jsem tě v noci bílé,
poslední jsi kapitola
do níž notalgické chvíle
u pustého psány mola
mlhavé vsunuly cíle,
kámen v moři, marná kola