Na jednu stranu miluju jazyk, na druhou nemám ráda předměty zaměřené na literární "historii" ze současnosti. Mám poněkud silný pocit a zatím jen málokteré dílo, se kterým jsem se setkala, by vyvrátilo můj z tohoto pocitu pocházející názor, že v české tvorbě nastal nepříjemný bod zlomu, kdy se přestalo řešit, zda to či ono je skutečně umělecky hodnotné, myšlenkově hluboké, nebo je to jen forma politického, později ekonomického odboje. Nemůžeme prohlašovat, že někdo, kdo měl stejný názor, jako dnes převažující většina, je dobrý a stojí za to, aby se četl i se všemi mýty, které kolem sebe za svého života vytvářel a které mu ještě přisoudíme, jelikož v něm spatřujeme neuznaného hrdinu. Tuhle chybu jsme udělali... a dle mého se poněkud nepříjemně opakuje jen s vyměněnými stranami.
Velmi se řeší módnost, prodejnost, výhodnost vydávání knih a textů. Knihy přestávají být formou odpočinku, úniku do barvitých světů, ale naopak stávají se jedna druhé velmi podobné, nenápadité, podléhající trendům a tomu, co si koupí masy. Samozřejmě, jako každý autor si přeji, aby mé texty byly čteny, zároveň však mám obavu, zda příliš neustupujeme dnešním požadavkům a nepohřbíváme svou přirozenost ve snaze unifikovat a zapadnout. (Čímž samozřejmě nemám namysli, že musí nutně psát bez určitých pravidel, je rozdíl mezi konvencí danou myšlením lidí a jejich jazykem a mezi požadavky "trhu", tam totiž vždy vládne spíše jednoduchost než pestrost či snad originálnost.)
Psaní vnímám jako komunikaci se čtenářem, přistoupení ke hře. Jsem jen průvodcem, ale čtenář by měl objevovat sám. Aspoň toliko mě z teorie literatury skutečně zaujalo. :-)
___________________________________