přidáno 29.07.2015
hodnoceno 4
čteno 1131(17)
posláno 0
Sami jsme tam stáli,
ona i já, tiše,
na duši se smáli,
jak v milostném klišé.

Ne vždy všechno trvá věčně,
prožili jsme toho dosti,
skončil příběh o mé slečně
a o mojí maličkosti.

Smích střídaly obavy,
ty potom zas smutek,
když nás to už nebaví,
marný každý skutek.

Třeba je to pouhý sen,
noční můra, která přejde,
a já jsem jí unsesen,
co na tom však sejde…
přidáno 31.07.2015 - 23:23
Yana: Jsem rád, že se líbila. :-)
přidáno 31.07.2015 - 23:22
Zamila: Tak jsem ho zkrátil o jedno slůvko, snad to rytmicky sedí. A samozřejmě děkuju za komentář. :-)
přidáno 31.07.2015 - 21:55
jo, náhodou je to docela líbivá básnička o docela nepříjemné situaci, žádný fňukání, prostě je to tak jak to je
přidáno 31.07.2015 - 16:26
Poslední řádek moc ukecaný :-) Básnička však pěkná a bez klišé - asi tím alibi hned v úvodu sis to pojistil ;-) A druhá strofa je nejhezčí :-) Celkově pěkný počin :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Když nás to už nebaví : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Splývej
Předchozí dílo autora : Klam života po životě

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming