přidáno 07.04.2015
hodnoceno 8
čteno 1263(15)
posláno 0
Černá a tvrdá
je moje duše z obsidiánu
zrazená kapka lávy
co si myslela, že bude navždy
kolovat v klidu našeho nitra

Stačilo pošimrat sopku pod břichem
a slzy hořkých lásek začaly dopadat do ledových kaluží
s rachotem bortících se stropů zásad
vykrystalizovaly do podoby hladových dní

Svým plesnivým srdcem
plesknu ti o okno, má lásko
hlavou ten beton na konečné
stejnak neprorazím, tak což

Dám si pálivý fazole
sedm piv, osm cigaret
paňáka a seru na všechno
když budoucnost prašivá
beztak patří ženám

Pojď, zamaskujeme spolu tu věčnou bolest
přidáno 09.08.2019 - 00:20
Radši jdu číst svoje starý básně. No nic, hledám něco na konec svýho románu, kterej nikdy nikam nepošlu a tohle jde. do piče jedině. Jsme otroci. Snad otroci nebudou naši potomci. Pá.
přidáno 16.07.2015 - 11:21
:-)
přidáno 29.04.2015 - 10:20
První dvě strofy mě oslovily. Hodně. Celkově dobrý.
přidáno 14.04.2015 - 17:14
Takova klidna..necekane od Tebe.
Nenapsala bych ji lip.
přidáno 07.04.2015 - 20:39
Hezké, jenom mi nějak nesedí to "stejnak neprorazím, tak což"
Slovo" stejnak" mi nevadí, ale tak což? Spíše bych řekla..tak co už..
přidáno 07.04.2015 - 20:22
Jedna z mala veci, co me od tebe zaujala. Dobra prace.
přidáno 07.04.2015 - 18:22
Dost dobrý.
přidáno 07.04.2015 - 14:53
..... máš pravdu :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zatvrzení : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Otupění
Předchozí dílo autora : Tragédie

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming