Ester Krejčí S01E03: Triangulace Astry (2. vydání)

Osoby:

ESTER KREJČÍ (žena, 19) -- student
MOJE VINNÁ RÉVA (žena, 19) -- student
JANA ZLOMILOVÁ (žena, 19) -- student
ASTRA (žena, 18) -- student
BARBORA JANŮ (žena, 19) -- student, identická sestra Tamary Janů
TAMARA JANŮ (žena, 19) -- student, identická sestra Barbory Janů
BERNARD KONIKLECOVÝ (muž, 19) -- student
ZORANA (žena, 19) -- student, na invalidním vozíku
KŇOUR (muž, 22) -- student
VOJTĚCH VERNER (muž, 18) -- student (světle zelená angyklos)
HOCH Z DAVU (muž, 18) -- student z davu
HLAS VYPRAVĚČE (ženský hlas) -- vypravěč
OBSLUHA (muž, 27) -- prodavač/číšník
SEVERÍN SRP (muž, 51) -- profesor biologie
ALEX TAYLOR (muž, 29) -- profesor anglického jazyka
LAURA SONETOVÁ (žena, 47) -- profesor českého jazyka
NIKOLA MERLINOVÁ (žena, 35) -- třídní profesor
ANTONÍN RUSOVSKÝ (muž, 64) -- ředitel
BEDŘICH SAVÝ (muž, 17) -- student septimy C



1. Čas (1)

(Titulek:) Středa 15. 9. 2010

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Středa, 15. září 2010.



2. Chudák Zedník

Vedlejší místnost fitness centra. U stolů sedí deset studentů, většinou spolu konverzují. Ester Krejčí a Moje vinná réva sedí mlčky u jednoho stolu. Přijde k nim obsluha.

OBSLUHA: (Před Ester Krejčí postaví talíř s pizzou.) Tady to máte. (Před Moji vinnou révu postaví sklenici vody.) A jedna aktivní voda pro vás.

MOJE VINNÁ RÉVA: Děkuji. (Usměje se na obsluhu.)

OBSLUHA: (Její úsměv opětuje.) Nemáte zač. (Odejde.)

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobrou chuť.

ESTER KREJČÍ: Děkuji. (Vezme dílek pizzy a začne jíst.)

MOJE VINNÁ RÉVA: (Trochu se napije, postaví sklenici před sebe a zamyšleně na ni hledí.) Hm... v čem je podle vás ta aktivní voda lepší než obyčejná?

ESTER KREJČÍ: Mohu ochutnat?

MOJE VINNÁ RÉVA: Jistě.

Ester Krejčí si vezme sklenici a trochu se napije.

ESTER KREJČÍ: Jedině v tom, že si u ní mohou naúčtovat větší marži. Jinak není o nic lepší.

Moje vinná réva si vzdychne a zatváří se zklamaně.

ESTER KREJČÍ: (Všimne si ruchu kolem a rozhlédne se.) Nečekala jsem takovou účast. Zajímalo by mě, co dělá profesor Zedník s těmi třemi studenty, kteří mu zůstali.

MOJE VINNÁ RÉVA: Chudák Zedník.

Ester Krejčí pokračuje v konzumaci pizzy. Moje vinná réva se rozhlédne a všimne si, že Jana Zlomilová je u stolu sama.

Moje vinná réva si vezme aktivní vodu a odejde k Janě Zlomilové. Před Janou Zlomilovou stojí prázdná (dopitá) sklenice.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobrý den, Jano Zlomilová.

JANA ZLOMILOVÁ: Dobrý den, Moje vinná révo.

MOJE VINNÁ RÉVA: Mohu přisednout?

JANA ZLOMILOVÁ: Samozřejmě.

Moje vinná réva se posadí k Janě Zlomilové.

MOJE VINNÁ RÉVA: Jak se vám líbí ve fitness centru?

JANA ZLOMILOVÁ: Celkem to jde. Jen to světlo je trochu protivné.

MOJE VINNÁ RÉVA: Také mi vadí.

JANA ZLOMILOVÁ: Víte, že profesor Srp chystá na zítřek exkurzi?

MOJE VINNÁ RÉVA: To nevím. Kam se půjde?

JANA ZLOMILOVÁ: Do Bezproudské rokle. Bude to na celý den místo vyučování a můžete jet, i když nematurujete z biologie.

MOJE VINNÁ RÉVA: Tam by mohlo být hezky. Možná pojedu.

JANA ZLOMILOVÁ: Uděláte mi radost.

MOJE VINNÁ RÉVA: Tak to pojedu určitě.

JANA ZLOMILOVÁ: Děkuji.

MOJE VINNÁ RÉVA: A zkusím ještě přesvědčit Ester Krejčí.

JANA ZLOMILOVÁ: Ester Krejčí? (Zachmuří se, uhýbá pohledem.)

MOJE VINNÁ RÉVA: Ano. Ester Krejčí je můj přítel. Je trochu těžší ji poznat, ale i když se to nezdá, je v podstatě hodná.

JANA ZLOMILOVÁ: Když ona má takové ty poznámky a už z jejího hlasu mám husí kůži.

MOJE VINNÁ RÉVA: Půjdu jí říct o té exkurzi. Můžete jít se mnou. (Vstane.)

Jana Zlomilová sedí, nejistě koukajíc na Moji vinnou révu.

MOJE VINNÁ RÉVA: Pojďte.

JANA ZLOMILOVÁ: Dobře. (Vstane.)



3. Budoucí kariéra

Tatáž místnost. Ester Krejčí dojedla pizzu a mžourá do učebnice dějepisu. Přijdou k ní Moje vinná réva a Jana Zlomilová.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ester Krejčí.

ESTER KREJČÍ: Ano?

MOJE VINNÁ RÉVA: Profesor Srp zítra pořádá exkurzi místo vyučování. Nechtěla byste se zúčastnit?

ESTER KREJČÍ: (Zamyslí se.) Místo vyučování? To se mi jeví přijatelné. Alespoň mě profesor Vrba nebude zítra zkoušet. (Zaklapne učebnici dějepisu a vrátí ji do batohu.)

MOJE VINNÁ RÉVA: Děkuji.

Moje vinná réva se posadí na židli. Jana Zlomilová si také přisedne.

MOJE VINNÁ RÉVA: Přemýšlela jsem, čím bych se chtěla stát, a myslím, že jsem na to přišla. Chtěla bych se stát pečovatelem, případně zdravotní sestrou. Chtěla bych pečovat o staré lidi, kteří potřebují moji pomoc. Třeba o ty na oddělení dlouhodobě nemocných. Pomáhala bych jim s osobní hygienou, povídala bych si s nimi, četla jim povídky a tak.

MOJE VINNÁ RÉVA: Co vy? Ještě se chcete stát psychiatrem?

ESTER KREJČÍ: O kariéře psychiatra jsem uvažovala. Ale zjistila jsem, že jeho úkolem je od rána do večera krmit lidi léky, které jim mají zabránit v projevech jejich individuality. Takové zaměstnání bych nechtěla. Já bych chtěla spíš pomáhat takovým lidem, kteří o věcech uvažují jinak než ostatní, zařadit se do společnosti a prožít v ní šťastný život i se svojí abnormální individualitou. Proto nyní uvažuji spíše o kariéře psychoterapeuta. Ale ani tím si nejsem příliš jistá.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobře. (Obrátí se k Janě Zlomilové.) A čím byste se chtěla stát vy?

JANA ZLOMILOVÁ: No, já vlastně nevím. Rodiče by chtěli, abych dělala kuchaře, ale já bych chtěla být spíš číšníkem.

ESTER KREJČÍ: V Pekle je jedna malá restaurace, kde byste mohla dělat obojí.

JANA ZLOMILOVÁ: (udiveně) V pekle?

ESTER KREJČÍ: Myslím Peklo pod Modrohradem.

JANA ZLOMILOVÁ: Aha. Dobře, budu o tom uvažovat.

MOJE VINNÁ RÉVA: Neměla byste mít na kuchaře spíš odborné vyučení než gymnázium?

Ke stolu přijde Astra.

JANA ZLOMILOVÁ: (Je překvapená.) To mě nenapadlo. Děkuji. Zkusím se zeptat dády.

JANA ZLOMILOVÁ: (Astře:) Astro, zítra se pojede na exkurzi z biologie. Půjdeme do Bezproudské rokle. Nechcete jet s námi?

ASTRA: Exkurze do přírody? To zní lákavě.

JANA ZLOMILOVÁ: Sraz je zítra v osm hodin na nádvoří školy. Když přijdete, profesor Srp vás omluví z normálního vyučování.

ASTRA: Samozřejmě.

JANA ZLOMILOVÁ: A Astro... čím byste chtěla být po škole?

ASTRA: Já budu nejspíš finanční ředitel.



4. Čas (2)

(Titulek:) Čtvrtek 16. 9. 2010

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Čtvrtek, 16. září 2010.



5. Tvorba veřejného mínění

Nádvoří před školou. Postává tu kolem třiceti oktavánů. Zorana sedí v kolečkovém křesle, které drží Bernard Koniklecový. Astra má sytě fialové vlasy. Kolem ní stojí skupinka hochů z jiných tříd.

ASTRA: Co říkáte na moje vlasy?

HOCH Z DAVU: No... hezké.

ASTRA: Správná odpověď je, že krásnější jste ještě neviděli a ta fialová mi báječně sluší. Tak. Co říkáte na moje vlasy?



6. Barva vlasů

Totéž nádvoří. K Ester Krejčí a Mojí vinné révě přijde Jana Zlomilová.

JANA ZLOMILOVÁ: Dobrý den, Moje vinná révo.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobrý den, Jano Zlomilová.

ESTER KREJČÍ: Dobrý den.

JANA ZLOMILOVÁ: Dobrý den.

JANA ZLOMILOVÁ: (na Moji vinnou révu:) Jsem ráda, že jste přišla.

MOJE VINNÁ RÉVA: Už se těším, až tam budeme. Mimochodem, všimla jste si, že si Astra přebarvila vlasy?

JANA ZLOMILOVÁ: Ano. Na to jsem se chtěla zeptat. To je u vás normální?

MOJE VINNÁ RÉVA: No... stává se to.

ESTER KREJČÍ: Těm bohatším studentům se to stává častěji.

MOJE VINNÁ RÉVA: Melanie Navrátil a Vojtěch Verner si také několik měsíců barvili vlasy. Melanie Navrátil na červeno a Vojtěch Verner na bílo.

ESTER KREJČÍ: Ale pak přestali a už to znovu nezkoušeli.

MOJE VINNÁ RÉVA: To je pravda.

ESTER KREJČÍ: Zato Astra už je měla nabarvené alespoň patnáctkrát.

MOJE VINNÁ RÉVA: No.

JANA ZLOMILOVÁ: Na Podolí I si spolužáci barvili vlasy spíš na černo, aby lépe zapadli.

MOJE VINNÁ RÉVA: To tady si je barví, kdo chce, jak chce.

ESTER KREJČÍ: Pokud jde o můj názor, nejsem zcela proti barvení vlasů, ale musí být vnějším projevem vnitřního přesvědčení, ne jako v případě Astry pouhou součástí úsilí o vytvoření plytké ozdoby zakrývající charakterové nedostatky za účelem lepšího povrchního hodnocení osoby sociálním okolím.

Moje vinná réva a Jana Zlomilová chvilku mlčí. Ester Krejčí očekává, že budou reagovat.

JANA ZLOMILOVÁ: (Mojí vinné révě:) Na Podolí I jsem měla jednoho spolužáka, kterému se zoufale mastily ruce a jak se pak přehraboval ve vlasech, on byl totiž původně blondýna, ale měl je na černo nějakou levnou čínskou barvou, a jak se v nich přehraboval...

SEVERÍN SRP (M. O.): (nahlas:) Dobrý den!

JANA ZLOMILOVÁ: Dopovím vám to pak.

Severín Srp a Alex Taylor stojí před davem studentů. Dav zcela ztichne a věnuje pozornost profesoru Srpovi.

SEVERÍN SRP: Takovou účast jsem, vzhledem k chabému zájmu o maturitu z biologie, nečekal. Dnes se seznámíme s vzácnými rostlinnými druhy v chráněné přírodní památce Bezproudská rokle.

SEVERÍN SRP: Zdůrazňuji pro ty, kdo by snad zapomněli, že jak po cestě, tak na místě budu od vás vyžadovat disciplínu a respekt. Žádné pobíhání, pokud nedám rozchod. Žádný svévolný odchod na záchod bez dovolení.



7. Bezproudí

Náves městské části Bezproudí, která si přes připojení k městu Dům zachovala venkovský ráz. Prostranství kříží klidná vodní plocha, přes kterou vede silniční most. Po mostě přijede kloubový autobus linky 37 směr Kerhelník, otočí se v obratišti a zastaví na zastávce.

Z autobusu vystoupí početná družina studentů vedená Severínem Srpem a Alexem Taylorem. Jako poslední vystupuje Bernard Koniklecový se Zoranou (s invalidním vozíkem pozpátku sjíždí schody).

Autobus zavře dveře a odjíždí.

SEVERÍN SRP: Stůjte klidně; musím zkontrolovat, zda jste všichni. Jedna. Dvě. (Počítá studenty.)

VOJTĚCH VERNER: (Přiběhne k Severínu Srpovi.) Profesore Srpe, mám zlepšovák!

VOJTĚCH VERNER: Když se studenti uspořádají do pravoúhlé mřížky, stačí vzít jednu stranu, druhou stranu, vynásobit a hned víte, kolik jich je.

SEVERÍN SRP: (vážně:) Koledujete si o poznámku, Vojtěchu Vernere.

Vojtěch Verner ustoupí a zůstane klidně stát.

SEVERÍN SRP: (Začne znovu počítat.) Jedna. Dvě.



8. Koně

Lesní cesta podél potoka. Družina jde po cestě proti jeho proudu. Vepředu jde Severín Srp a Kňour, zruba uprostřed Astra a sestry Janů; vzadu jdou Ester Krejčí, Moje vinná réva, Jana Zlomilová a Alex Taylor.

Naproti potoku (po levé straně cesty) se nachází velká ohrada. Barbora Janů si všimne několika koní pasoucích se v ohradě.

BARBORA JANŮ: (radostně:) Jé, koně!

Barbora Janů zrychlí a doběhne k profesoru Srpovi.

BARBORA JANŮ: Profesore Srpe, v té ohradě jsou nádherní koně. Nemohli bychom se na chvíli zastavit?

SEVERÍN SRP: Proč?

BARBORA JANŮ: Chtěla bych se na ně alespoň chvíli dívat, jak se pasou.

SEVERÍN SRP: (stroze a přísně:) Ne.

Barbora Janů si vzdychne.

KŇOUR: Dívejte se na mě, mám sílu jako kůň. (Vyhrne rukáv a ukazuje jí sval na ruce.)

Barbora Janů se zatváří zhnuseně a jde se zařadit zpět k sestře.



9. Sráz

Družina jde po široké lesní cestě na úbočí strmého kopce. Po levé straně je prudký sráz. Kolem rostou vysoké smrky.

ASTRA: (spokojeně, pro sebe:) Toto mi chybělo. Konečně jsem v nezkažené přírodě daleko od civilizace.

Ozve se pípnutí. Astra otevře svůj batoh a hledá v něm mobilní telefon.

BARBORA JANŮ: Nezkažená příroda? Vždyť je to smrková monokultura!

Astra vytáhne telefon a prohlédne si přijatou SMS zprávu.

BARBORA JANŮ: Horšího zločinu na přírodě se člověk v tomto kraji snad ani nemohl dopustit.

ASTRA: Došel mi nový katalog podzim/zima, to vyřídím později.

Astra vrátí telefon do batohu, vytáhne z batohu fotoaparát a začne fotografovat.

Na konci družiny zatím jdou Moje vinná réva, Jana Zlomilová a Ester Krejčí.

JANA ZLOMILOVÁ: Jak se vám tu líbí?

MOJE VINNÁ RÉVA: Moc. Je tu krásně.

ESTER KREJČÍ: Zvažuji, zda jsem neměla upřednostnit zkoušení z dějepisu. Možná bych přitom byla užitečnější.

MOJE VINNÁ RÉVA: I zde jste užitečná. Nebo časem budete.

JANA ZLOMILOVÁ: Ester Krejčí, mohu se vás na něco zeptat?

ESTER KREJČÍ: Ano. Druhá světová válka začala 1. září 1939, ale pochybuji, že to souviselo se začátkem školního roku.

JANA ZLOMILOVÁ: (udiveně:) Cože?

ESTER KREJČÍ: Omlouvám se. Na co jste se tedy chtěla zeptat?

JANA ZLOMILOVÁ: Chtěla jsem se zeptat, kde bydlíte.

ESTER KREJČÍ: Doma.

JANA ZLOMILOVÁ: A to je kde?

ESTER KREJČÍ: Tam, kde bydlím.

JANA ZLOMILOVÁ: Proč jste na mě taková protivná?

ESTER KREJČÍ: Promiňte. Nechci být protivná, jen jsem zvyklá udržovat si od spolužáků odstup.

Přiblíží se k nim Tamara Janů.

TAMARA JANŮ: Věděly jste, že lidské oko je jedním z nejrozvinutějších zrakových orgánů v živočišné říši?

ESTER KREJČÍ: To je patrně příčina toho, že někteří z nás musejí nosit brýle.

TAMARA JANŮ: To je zajímavá myšlenka. Zeptám se Vojtěcha Vernera, co si o tom myslí.

Astra se různě pohybuje kolem a fotografuje. Při hledání vhodného záběru šlápne do prázdna a s výkřikem se zřítí ze srázu. Družina se zastaví. Barbora Janů, která to viděla, omdlí.

SEVERÍN SRP: (Otočí se.) Co se stalo?

Všichni studenti mlčí.

ASTRA (M. O.): Pomoc!

Severín Srp dojde k okraji, kde Astra spadla, a podívá se ze srázu.

SEVERÍN SRP: Jste v pořádku?

(Záběr na Astru.) Astra leží na vrstvě jehličí pod jedním ze smrků na svahu. Chvilku se vzpamatovává ze šoku.

ASTRA: Ne! Spadl mně fotoaparát za dvanáct tisíc korun!

KŇOUR: Já ji vytáhnu. (Zbrkle zamíří ke srázu.)

Profesor Srp se Kňourovi postaví do cesty.

SEVERÍN SRP: Neopovažujte se tam spadnout také. Vaše zbrklost nám tu ještě chyběla. Všichni budou čekat, dokud neuvážím další postup.

Severín Srp přijde k Barboře Janů, bezvládně ležící na zemi. Tamara Janů klečí u ní a sleduje ji.

SEVERÍN SRP: Co je jí?

TAMARA JANŮ: Omdlela. Občas se jí to stává. Naposledy dnes ráno, když jsem jí popisovala trávící soustavu přežvýkavců.

TAMARA JANŮ: (ostatním:) Věděli jste, že mají čtyři žaludky?

SEVERÍN SRP: (ostatním:) Ostatní jsou v pořádku?

Nikdo se nehlásí.

SEVERÍN SRP: Dobře.

SEVERÍN SRP: Máte tu někdo lano?

VOJTĚCH VERNER: Já! (Vytáhne z batohu lano.) Moje unikátní Vernerovo lano, čtyřikrát lehčí než běžné lano díky důmyslné inovativní struktuře vlákna.

SEVERÍN SRP: Přestaňte řečnit a dejte to sem. (Vezme Vojtěchu Vernerovi lano.) Na. (Dá je Kňourovi.) A dávejte si pozor!

Kňour shodí jeden konec lana Astře.

KŇOUR: Držíte se?

ASTRA (M. O.): Ano.

KŇOUR: Pevně?

ASTRA (M. O.): Tak už táhněte! Myslíte, že mě to tady baví?

Kňour pokrčí rameny a začne Astru pomalu vytahovat. Po zhruba osmi sekundách se lano přetrhne a Astra se skutálí ze svahu hluboko do údolí.

Kňour vytáhne lano s utrženým koncem.

ESTER KREJČÍ: (na Vojtěcha Vernera:) Jakou mělo mít to lano pevnost?

VOJTĚCH VERNER: Pevnost? O té jsem neuvažoval.

ESTER KREJČÍ: A to se nazýváte vynálezcem?

VOJTĚCH VERNER: Příští verze Vernerova lana bude pevnější. Slibuji.

Moje vinná réva a Jana Zlomilová se rozpláčou.

ESTER KREJČÍ: Jen klid. Na truchlení bude ještě dost času.

MOJE VINNÁ RÉVA: Uvědomujete si, co se možná stalo?

ESTER KREJČÍ: Nemyslím, že je mrtvá. Je tam dole, ale živá a vrátí se. Dříve či později. Vrátí se jako Gandalf - změní šaty, možná barvu vlasů, ale vrátí se, o tom jsem přesvědčena.

Moje vinná réva přestane plakat.

TAMARA JANŮ: Zkusím jí zavolat. (Vyťuká na svém mobilním telefonu číslo.)

MOJE VINNÁ RÉVA: Já nemůžu! (Chytne se za hlavu.)

TAMARA JANŮ: (s telefonem u ucha:) Haló!

(Pauza.)

TAMARA JANŮ: (s telefonem u ucha:) A jinak jste v pořádku?

(Pauza.)

TAMARA JANŮ: (ostatním:) Je v pořádku. Stěžuje si, že spadla do nějakého bahna.

SEVERÍN SRP: Bylo jí už 18?

TAMARA JANŮ: Ano.

SEVERÍN SRP: V tom případě jí vyřiďte, že má rozchod a může být ráda, že jí nedám poznámku za nedovolené opuštění skupiny.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Vstane ze země.) Počkat! To ji tam chcete nechat?

SEVERÍN SRP: Máme před sebou ještě kilometr a půl chůze. Nemáme čas zdržovat se kvůli jednotlivcům. Je dospělá, postará se o sebe sama.

MOJE VINNÁ RÉVA: Nepostará! Potřebuje naši pomoc! (Se slzami v očích se zadívá na profesora Srpa.)

SEVERÍN SRP: (Uhýbá pohledem.) No... v tom případě byste jí možná měla jít pomoci vy. Nematurujete z biologie, takže vám to nebude chybět. Pokud chcete, můžete jít.

MOJE VINNÁ RÉVA: Mohla by se mnou, prosím, jít i Ester Krejčí?

SEVERÍN SRP: Ano.

MOJE VINNÁ RÉVA: Děkuji.

Moje vinná réva přijde k Vojtěchu Vernerovi.

MOJE VINNÁ RÉVA: Nemáte, prosím, něco, co by nám pomohlo?

VOJTĚCH VERNER: Jistě. (Začne z batohu vytahovat věci, které jmenuje.) Podrobná turistická mapa oblasti, kompas, reflexní vesta...



10. Čtení v mapách

Hluboký smrkový les v údolí mimo cestu. Mezi stromy opatrně kráčí Moje vinná réva, oblečená ve žluté reflexní vestě. Následuje ji Ester Krejčí s otevřenou mapou.

Zapípá mobilní telefon. Moje vinná réva si přečte přijatou zprávu.

MOJE VINNÁ RÉVA: Astra píše, že se jí rozbil flakon s hrozně drahým parfémem.

ESTER KREJČÍ: Bylo od ní velmi zodpovědné si jej vzít. Takto ji můžeme nalézt podle pachové stopy. A až ji najdeme, zacpeme si nos.

MOJE VINNÁ RÉVA: (trochu vyčítavě:) Ach, Ester Krejčí! Jak můžete v tak vážné situaci vtipkovat? Vždyť normálně byste už předvídala to nejhorší. Jaktože jste dnes tak netypicky optimistická?

ESTER KREJČÍ: Uvažuji racionálně. Podle zpráv, které nám dosud poslala, si stěžuje jen na ztrátu zbytných materiálních hodnot. Ani jediná zmínka o tom, že by trpěla bolestmi, že by neměla co pít či že by ji ohrožovalo divoké zvíře. Dokonce možná právě teď na svém supermoderním telefonu surfuje po internetu.

ESTER KREJČÍ: Jsem přesvědčena, že Astře nehrozí žádné nebezpečí, kromě toho, které by si případně přivodila vlastním nezodpovědným chováním.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Vzdychne si.) Asi máte pravdu. (Rozhlédne se.) Kam dál?

Ester Krejčí levou rukou chytne mapu za horní okraj a prstem pravé ruky do ní ukazuje.

ESTER KREJČÍ: Odtud jsme vyšly, tudy jsme šly, takže bychom měly být zde. Astra zřejmě spadla někam sem, takže bychom měly pokračovat támhle. (Ukáže směr pravou paží.)

Moje vinná réva se vydá naznačeným směrem, Ester Krejčí ji následuje.

MOJE VINNÁ RÉVA: Kde jste se naučila tak číst v mapách?

ESTER KREJČÍ: V hodinách zeměpisu. Kdybyste tam dávala větší pozor, mohla jste to umět také.

MOJE VINNÁ RÉVA: Zkoušela jsem, ale nešlo mi to.



11. Přiblížení

Smrkový les v údolí. Moje vinná réva a Ester Krejčí se prodírají podrostem.

ESTER KREJČÍ: Už bychom měly být na místě. (Rozhlédne se) Hm... Ještě musíme najít to bahno.

MOJE VINNÁ RÉVA: (zakřičí:) Astro!

Nikdo neodpovídá.

MOJE VINNÁ RÉVA: (zakřičí:) Astro, kde jste?

ASTRA (M. O.): (křičí z dálky:) Tady! Jsem tady!

ESTER KREJČÍ: Taková odpověď má asi takovou informační hodnotu jako když řeknu, že bydlím doma.

ASTRA (M. O.): (křičí z dálky:) Kde jste vy?

MOJE VINNÁ RÉVA: (zakřičí:) Už jsme skoro u vás.

Moje vinná réva a Ester Krejčí se vydávají směrem, odkud slyšely Astřin křik.

MOJE VINNÁ RÉVA: Z toho křičení mě bolí v krku.

ESTER KREJČÍ: Zkuste křičet hlubším hlasem. Hlubší tóny se lépe šíří na velkou vzdálenost.

MOJE VINNÁ RÉVA: Netušila jsem, že jste expert na fyziku.

ESTER KREJČÍ: Nejsem. Kdybych byla, začala bych vám přednášet něco o frekvencích, molekulárním vlnění a vysvětlovat odvozování rovnic a do Vánoc byste možná pochopila, co se vám tím snažím sdělit.

MOJE VINNÁ RÉVA: Už ji vidím.



12. Kontakt

Smrkový les v údolí. Astra stojí s mobilním telefonem v ruce a rozhlíží se. Její šaty jsou zablácené, ale jinak nepoškozené. Její fialové vlasy jsou rozcuchané.

Přichází Moje vinná réva a Ester Krejčí.

ASTRA: Konečně.

ESTER KREJČÍ: Jaká byla bahenní koupel?

ASTRA: Fuj! (Zatváří se zhnuseně.)

ASTRA: Kde jste byly? Čekám na vás už skoro hodinu.

ESTER KREJČÍ: Na cestě.

ASTRA: A proč vám to trvalo tak dlouho?

ESTER KREJČÍ: (Podívá se na blízký svah.) Protože jsme neměly zájem o bahenní koupel a roztrhané šaty?

ASTRA: Tak dobře. Hlavně ať už jsme pryč.

Moje vinná réva odvádí Astru směrem, odkud přišla. Ester Krejčí je následuje.



13. Čas (3)

(Titulek:) Úterý 21. 9. 2010

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Úterý, 21. září 2010.



14. Nikdo není dokonalý

Třída (oktáva B) ráno před vyučováním. Na nástěnce visí reklamní leták s nápisem:

┌─────────────────────────────────────────────────────┐

│  Existují hadi, co požírají sami sebe?              │

│  Kanibal Uroburos - v Horké bramboře!               │

└─────────────────────────────────────────────────────┘

U nástěnky postává Ester Krejčí. Přijde k ní Moje vinná réva.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobrý den, Ester Krejčí.

ESTER KREJČÍ: Dobrý den.

MOJE VINNÁ RÉVA: Nad čím přemýšlíte?

ESTER KREJČÍ: Profesor Vrba nám včera oznámil, že na příští týden chystá exkurzi na Modrohrad.

MOJE VINNÁ RÉVA: Podobnou jako byla minulý čtvrtek?

ESTER KREJČÍ: Ano.

MOJE VINNÁ RÉVA: To se bude Astře líbit. Včera říkala, že už si koupila nový fotoaparát a nemůže se dočkat dalšího dobrodružství.

ESTER KREJČÍ: (Vzdychne si.) Proč se někteří lidé nikdy nepoučí ze svých omylů a stále je opakují?

MOJE VINNÁ RÉVA: (Zamyslí se.) Asi proto, že lidé nejsou dokonalí. Musejí si pomáhat a sami přijímat pomoc.

Zvonění.

ESTER KREJČÍ: Souhlasím. Ale některým lidem není pomoci.

Ester Krejčí a Moje vinná réva odchází sednout si do lavice.



15. Vyznamenání

Třída (oktáva B) ráno. Studenti sedí v lavicích. Do třídy vstoupí Laura Sonetová, Nikola Merlinová a ředitel Rusovský. Třída (kromě Zorany) je přivítá povstáním.

ANTONÍN RUSOVSKÝ: Prosím Ester Krejčí a Iris Narcis, aby předstoupily před tabuli.

Jmenovaní studenti přijdou k tabuli a postaví se před ni čelem k třídě.

ANTONÍN RUSOVSKÝ: Tito studenti projevili mimořádnou odvahu a iniciativu, když se sami vydali na nestandardní záchrannou výpravu. Za to jim uděluji vyznamenání ředitele školy za hrdinství. (Nabídne ruku Ester Krejčí.)

ESTER KREJČÍ: Děkuji. (Stiskne řediteli ruku.)

Ředitel Rusovský nabídne ruku Mojí vinné révě.

MOJE VINNÁ RÉVA: Děkuji. (Nadšeně mu potřese rukou.)

Ředitel Rusovský a Nikola Merlinová odejdou ze třídy. Laura Sonetová se posadí za katedru.

LAURA SONETOVÁ: Posaďte se.

Třída si sedne; Ester Krejčí a Moje vinná réva se jdou posadit na svá místa.



16. Rozhovor

Třída (oktáva B) kolem poledne. Ester Krejčí sedí na svém místě. Do třídy vejde Bedřich Savý. Rozhlédne se a přijde k Ester Krejčí.

BEDŘICH SAVÝ: Dobrý den. Jste Ester Krejčí?

ESTER KREJČÍ: Ano.

BEDŘICH SAVÝ: Bedřich Savý ze septimy C. Podle mých informací jste byla dnes ráno vyznamenána za hrdinství.

ESTER KREJČÍ: (ironicky:) Hm... žasnu nad rychlostí vašich informátorů, zpráva doputovala do vedlejší chodby za pouhé čtyři vyučovací hodiny a půl obědové přestávky.

BEDŘICH SAVÝ: (Pokrčí rameny.) Náš zpravodaj měl moc práce. Ale o tom jsem s vámi nechtěl mluvit. Měla byste čas na krátký rozhovor pro Horkou bramboru?

ESTER KREJČÍ: Ano, za předpokladu, že mi slíbíte, že si moje odpovědi nebudete přizpůsobovat a neotisknete je bez autorizace.

BEDŘICH SAVÝ: Dobře, slibuji. (Vytáhne diktafon a zapne jej.)

BEDŘICH SAVÝ: Za co konkrétně jste dostala ocenění za hrdinství?

ESTER KREJČÍ: Hm... za to, že jsem se s Iris Narcis hodinu prodírala křovím místo školního vyučování, abychom ukázaly cestu dalšímu spolužákovi, který si mezi tím dal nedobrovolnou bahenní koupel.

BEDŘICH SAVÝ: Můžete být trochu konkrétnější? Naši čtenáři se zajímají o nechutné detaily.

ESTER KREJČÍ: Asi nejnechutnější bylo, když můj spolužák Tamara Janů přiznala, že své sestře popisovala trávící soustavu přežvýkavců, která sestává ze čtyř žaludků - bachor, kniha, čepec a slez. První tři z nich jsou navíc předžaludky - strava se z nich může vyzvracet do úst, kde ji přežvýkavec přežvýká, aby ji znovu polknul. To je opravdu nechutné.

BEDŘICH SAVÝ: Tváříte se klidně na to, že jste byla vystavena takovým věcem.

ESTER KREJČÍ: To bude patrně ten důvod, proč si zasloužím vyznamenání za hrdinství.

BEDŘICH SAVÝ: Jaké největší ponaučení jste si z té události odnesla?

ESTER KREJČÍ: Hm... odnesla jsem si ponaučení, že v životě jsou situace, kdy ani nejmodernější technika s GPS, satelitní navigací a připojením k internetu nemůže nahradit prostou mezilidskou pomoc.

BEDŘICH SAVÝ: Ester Krejčí, děkuji za rozhovor. (Vypne diktafon.)

BEDŘICH SAVÝ: Ta část o zažívacím traktu se mi moc líbila. Přesně ladí s naším zaměřením. Nechtěla byste dělat redaktora Horké brambory?

ESTER KREJČÍ: Děkuji, ale raději se soustředím na studium.

BEDŘICH SAVÝ: V pořádku. Mimochodem, ještě byla vyznamenána Iris Narcis. Nevíte, kde bych ji našel?

ESTER KREJČÍ: Dnes už odešla domů, ale řekla bych, že nebude mít zájem poskytovat rozhovory. Nemá váš časopis příliš v lásce.

BEDŘICH SAVÝ: Dobře. Děkuji za varování. Na shledanou.

ESTER KREJČÍ: Na shledanou.

Bedřich Savý odejde ze třídy.



Shrnutí epizody:

Toto byla třetí epizoda příběhů Ester Krejčí a jejích spolužáků. Moje vinná réva si ve fitness centru dala "aktivní vodu".Jana Zlomilová jí řekla, že profesor Srp chystá exkurzi do přírody. Moje vinná réva přesvědčila k účasti i Ester Krejčí a probrala s ní a Janou Zlomilovou, čím by se chtěly stát po dostudování.

Astra si před exkurzí nabarvila vlasy na fialovo; Ester Krejčí, Moje vinná réva a Jana Zlomilová si o tom povídaly. Vojtěch Verner po cestě navrhl profesoru Srpovi inovativní metodu počítání studentů, Barbora Janů se chtěla zastavit u pasoucích se koní a sledovat je. Jana Zlomilová se po cestě pokusila sblížit s Ester Krejčí, ale ta ji odmítla. Astra fotografovala a kvůli neopatrnosti se zřítila ze srázu. Vernerovo lano, kterým se jí Kňour pokusil vytáhnout, se přetrhlo. Moje vinná réva se s Ester Krejčí vydala Astru najít a zachránit. Nalezly ji špinavou a neupravenou, ale jinak v pořádku.

Astra si koupila nový fotoaparát a podle Mojí vinné révy se těšila na další exkurzi. Ester Krejčí položila otázku, proč se někteří lidé nikdy nepoučí. Moje vinná réva a Ester Krejčí byly vyznamenány za hrdinství ředitelem školy. Ester Krejčí pak poskytla rozhovor školnímu časopisu Horká brambora.



Hudba k titulkům: Within Temptation: Stand My Ground