Ester Krejčí S01E07: Univerzální invence

Osoby:
ASTRA (žena, 19) -- student
BARBORA JANŮ (žena, 19) -- student, identická sestra Tamary Janů
TAMARA JANŮ (žena, 19) -- student, identická sestra Barbory Janů
KŇOUR (muž, 22) -- student
NIKITA KRÁL (muž, 19) -- student
LARIS (muž, 19) -- student
ESTER KREJČÍ (žena, 20) -- student
MOJE VINNÁ RÉVA (žena, 19) -- student
MELANIE NAVRÁTIL (žena, 19) -- student
RADEK (žena*, 18) -- student, FtM transsexuál
LAURA SONETOVÁ (žena, 47) -- profesor českého jazyka
VOJTĚCH VERNER (muž, 18) -- student
JANA ZLOMILOVÁ (žena, 18) -- student
ZORANA (žena, 19) -- student, na invalidním vozíku



1. Čas

(Titulek:) Pondělí 10. 1. 2011

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Pondělí, 10. ledna 2011.



2. Ranní dialogy

Třída (oktáva B) ráno před vyučováním. Je zhasnuto, ve třídě ještě nikdo není. Za oknem je vidět bíle zasněžené koruny vysokých smrků. Je ticho.

Dveře třídy se otevřou a vstoupí Nikita Král. Rozsvítí vypínačem u dveří, a nechav dveře otevřené, dojde na své místo a posadí se. Vytáhne z batohu notebook, rozloží jej na lavici a zapne.

Do třídy vejdou sestry Janů.

BARBORA JANŮ: (Vzdychne.) Zima je to nejsmutnější roční období. Ach. -- Přála bych si, abych se mohla uložit k zimnímu spánku a probudit se až o letních prázdninách.

TAMARA JANŮ: Zimní spánek se rozlišuje na pravý zimní spánek čili hibernaci, se kterou se můžeme setkat kupříkladu u netopýrů a dochází při ní ke snížení tělesné teploty, a nepravý zimní spánek, který se vyskytuje například u jezevců a medvědů. Který typ byste si přála, sestro?

BARBORA JANŮ: (Znovu vzdychne.) Vždyť takhle se nedá žít! Zavřeni ve škole. Odloučeni od dády přírody. To ona nám dala život! A co nám dala škola?

TAMARA JANŮ: Škola je skvělá, dala nám spoustu úžasných znalostí. Třeba v chemii jsme se učili, že kyselina citronová je ve skutečnosti 2-hydroxypropan-1,2,3-trikarboxylová.

Sestry Janů si sednou na svá místa. Barbora Janů si složí hlavu do dlaní a lehce vzlyká. Tamara Janů si toho nevšímá, vytáhne z batohu knihu Strašidlo cantervillské a čte si.

Do třídy vejde Melanie Navrátil. Barbora Janů přestane vzlykat a vyhlíží z okna. Melanie Navrátil si odloží batoh a u umývadla napustí vodu do modré plastové konvičky.

BARBORA JANŮ: (nešťastně:) Ach! Proč mi nikdo nerozumí?

Melanie Navrátil jde s konvičkou zalít pokojové rostliny na parapetu.

BARBORA JANŮ: (Když je Melanie Navrátil poblíž:) Děkuji, Melanie Navrátil. Alespoň někdo se tu stará o přírodu.

Melanie Navrátil se na Barboru Janů jemně pousměje. Pokračuje v zalévání. Do třídy vejde Ester Krejčí. Rozhlédne se, dojde na své místo a posadí se. Vypadá zamyšleně. Melanie Navrátil dokončí zalévání rostlin, vrátí plastovou konvičku k umývadlu a odejde ze třídy.

Do třídy vejdou Jana Zlomilová a Moje vinná réva.

MOJE VINNÁ RÉVA: Když já bych byla ráda krásná, ale chtěla bych, aby byly stejně krásné i ostatní dívky.

JANA ZLOMILOVÁ: Ale proč?

MOJE VINNÁ RÉVA: Protože bych si toho pocitu nemohla vůbec užít, kdybych ho neměla s kým sdílet.

JANA ZLOMILOVÁ: Tak byste mohla sdílet jiné pocity. Já bych chtěla být krásnější než ostatní. Ale... (Zastydí se.) vlastně jen o trošku, aby si toho ostatní nevšimly. Nechtěla bych vyčnívat.

Moje vinná réva se tázavě zadívá na Janu Zlomilovou.

JANA ZLOMILOVÁ: Na Podolí I nás učili, že je to špatné. Ostatní by se mi pak posmívaly a ukazovaly si na mě prstem.

MOJE VINNÁ RÉVA: To u nás nehrozí, věřte mi. Tady vyčnívá snad každý.

JANA ZLOMILOVÁ: Dobře.

MOJE VINNÁ RÉVA: Myslíte, že profesor Sonetová bude zkoušet?

JANA ZLOMILOVÁ: Profesora Sonetové se nebojím, je hodná. To spíš profesora Rybka.

MOJE VINNÁ RÉVA: Matematika?

JANA ZLOMILOVÁ: Budu se to ještě muset dobře naučit, abych dostala jedničku jako ostatní.

MOJE VINNÁ RÉVA: Můžeme se na to o obědové přestávce podívat spolu.

JANA ZLOMILOVÁ: Děkuji, budu ráda. (Usměje se.)

Do třídy vejde Melanie Navrátil, nesouc papírový leták. Upoutá pozornost Ester Krejčí, Mojí vinné révy a Jany Zlomilové. Dojde k nástěnce, na které visí reklamní leták z minulého týdne s nápisem:

┌─────────────────────────────────────────────────────┐

│  Pozoroval souhvězdí raka, dostal rakovinu.         │

│  Jsou nemoci přenosné dalekohledem?                 │

│  Umírající astronom - v Horké bramboře!             │

└─────────────────────────────────────────────────────┘

Melanie Navrátil leták sejme a pověsí místo něj nový reklamní
leták s nápisem:

┌─────────────────────────────────────────────────────┐

│  Okradou a znásilní vaši mrtvou prababičku?         │

│  Nemůžou si pomoct!                                 │

│  Kleptomani nekrofilové - v Horké bramboře!         │

└─────────────────────────────────────────────────────┘

Původní leták Melanie Navrátil vyhodí do koše pod umývadlem, vezme si houbu, namočí ji a jde s ní umýt tabuli.

Do třídy vejdou Radek, Laris a Kňour.

RADEK: Hele, a aby bylo jasno, ten největší machr jsem tady já!

LARIS: A co já? Také jsem docela velký.

RADEK:(Nastaví Larisovi zaťatou pěst.) Chcete to dokázat?

KŇOUR: Hele, uklidněte se. Nechcete přece dostat důtku.

RADEK:(Stáhne pěst, ale mračí se na Larise.) A aby bylo jasno, doma mám dlouhý světelný meč, a kdyby to nebylo zakázané, měl bych motorku Harley-Davidson a automobil Mercedes. (Odejde k nástěnce přečíst si leták.)

Laris něco pošeptá Kňourovi. Ten se usměje, přikývne a zašeptá něco zpět Larisovi.

RADEK: A kdo napsal tuhle slátaninu? Koho zajímají nějací nekrofilové? To je pro děti. My dospělí čteme zásadně porno.

Radek si všimne, že Laris a Kňour ho nesledují, a tak se přestane předvádět a odejde od nástěnky.

Laris a Kňour přijdou k nástěnce a přečtou si leták.

LARIS: Už psali lepší věci.

KŇOUR: Ano. Třeba to o homosexuálních protonech. Nikdy předtím bych neřekl, že mě budou rajcovat subatomární částice.

LARIS: Rajcovat se říká?

KŇOUR: A jak byste to jinak řekl?

LARIS: Vzrušovat.

KŇOUR: Tak vzrušovat.

Do třídy vstoupí Vojtěch Verner. Táhne přitom Vernerův stroj¹. Dovleče stroj do zadní částí třídy k sedacím kostkám. Shromáždí se kolem něj Laris, Kňour, Moje vinná réva, Ester Krejčí, Jana Zlomilová, Tamara Janů a Melanie Navrátil.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobrý den, Vojtěchu Vernere.

VOJTĚCH VERNER: Dobrý den, Moje vinná révo.

TAMARA JANŮ: Co to je?

VOJTĚCH VERNER: To je univerzální Vernerův stroj.

TAMARA JANŮ: Aha. (Zkoumavě si stroj prohlíží.)

MOJE VINNÁ RÉVA: A k čemu je to dobré?

VOJTĚCH VERNER: Je to vynález všech vynálezů.

ESTER KREJČÍ: To jste říkal o tom uklízecím stroji také.

VOJTĚCH VERNER: Ale tentokrát je to míněno doslova. Až bude hotový, bude univerzální Vernerův stroj schopen vynalézt jakýkoliv vynález.

ESTER KREJČÍ: Výborně. Už se těším, až vynalezne Damoklův meč nad vaši hlavu.

LARIS:(Přiblíží se těsně k Vojtěchu Vernerovi.) Já vám pomůžu! Kde to má šňůru?

VOJTĚCH VERNER: A umíte už tu matematiku? Pátou hodinu se bude psát písemná práce.

LARIS: Sakra, musím se učit. (Odejde.)

TAMARA JANŮ: A jak to funguje?

Zatímco Vojtěch Verner vysvětluje, Kňour, Moje vinná réva, Jana Zlomilová a Melanie Navrátil ztratí zájem a rozejdou se.

VOJTĚCH VERNER: Podle Královy-Vernerovy teze: jakýkoliv vynález, který může být vynalezen člověkem, může být v konečném počtu kroků vynalezen nějakým Vernerovým strojem. A univerzální Vernerův stroj dokáže simulovat činnost kteréhokoliv Vernerova stroje, tedy i vynalézt jakýkoliv vynález.

TAMARA JANŮ: Aha. To je úžasné.
──────────────────────────────────────────────
¹ Vernerův stroj vypadá jako vysoká, složitá konstrukce z kovové stavebnice Merkur upevněná na kolečkovém křesle.



3. Pád Astry

Do třídy vstoupí Astra. Na sobě má (kromě obvyklých ozdob) elegantní krátké společenské šaty bez ramínek². Na odhalených nohou má bílé lodičky na vysokém vratkém podpatku. Moje vinná réva a Jana Zlomilová na ni zazírají a údivem otevřou ústa.

Astra si odloží batoh k lavici a kočičím krokem projde kolem řady u okna. Barbora Janů si jí nevšímá a stále hledí z okna. Laris a Kňour na ni (od chvíle, kdy si jí všimli) zírají jako zhypnotizovaní, ale zůstanou sedět. Astra pak projde zadní částí třídy k Ester Krejčí, stojící poblíž Vernerova stroje. Vojtěch Verner montuje stroj, Astry si nevšímá.

ASTRA: Ester Krejčí.

ESTER KREJČÍ: Hm?

ASTRA: Uvažovala jste už někdy o vysokých podpatcích?

ESTER KREJČÍ: Ano. Dobrý způsob, jak si vyvrtnout kotník. Ale znám účinnější, například kladivo.

ASTRA: Že se s vámi vůbec bavím! Náhodou, jsou elegantní. Vypadám v nich skvěle - jako vždy.

Astra si stoupne na špičku jedné z bot a začne si prozpěvovat. Zakrouží jako baletka a praští sebou o zem. Její prozpěvování přitom plynule skončí kvíknutím. Leží na břichu. Ester Krejčí ji lhostejně sleduje.

ASTRA: Au. Proč mi nepomůžete vstát?

ESTER KREJČÍ: Jsem tolerantní. Respektuji váš alternativní životní styl, spočívající v objímání podlahy.

Seběhnou se k ní Kňour a Moje vinná réva. Astra se uvolní, aby se uklidnila a nabrala sílu vstát.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ach, Astro! Neublížila jste si?

ASTRA: (Mlčí.)

ESTER KREJČÍ: Astra si ověřila pravidlo, že pýcha předchází pád.

KŇOUR: (Zírajíc na Astru, olízne si rty. Pak si k ní klekne a nabízí jí ruku.) Jsem tady, kotě.

ASTRA: Dejte ty špinavé pracky pryč! Nikdo se vás o nic neprosil!

Astra se převalí na záda. Kňour zůstane s napřaženou rukou.

MOJE VINNÁ RÉVA: Neublížila jste si?

ASTRA: (Posadí se.) Ne, ale mám chuť někomu ublížit.

Moje vinná réva se sehne k Astře a pomůže jí vstát.

ASTRA: Děkuji.

Kňour vstane.

ASTRA: (Otočí se na Ester Krejčí a zamračí se na ni.) A od teď se s vámi nebavím!

ESTER KREJČÍ: Bylo mi potěšením.

Astra pomalým krokem odchází. Moje vinná réva ji sleduje. Pak se otočí k Ester Krejčí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Vám jí není líto?

ESTER KREJČÍ: Vždyť se jí nic vážného nestalo. Její hrdost je zraněná víc než její tělo.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Ohlédne se.) Raději budu s ní.

ESTER KREJČÍ: Dobře si prohlédněte její podpatky, udělá jí to radost.

Kňour se zasměje a odejde. Moje vinná réva odejde za Astrou.
──────────────────────────────────────────────
² Jejich sukňová část je světle tyrkysové barvy a bohatě řasená. Horní část (korzet) je zdobená třpytivými kamínky.



4. Konejšení Astry

Astra se posadí na svoje místo.

ASTRA: (pro sebe:) Co si o sobě myslí...

Přijde k ní Moje vinná réva.

MOJE VINNÁ RÉVA: Nestalo se vám nic?

ASTRA: Samozřejmě, že ne. Ale takhle se ke mně chovat nebude! Ke mně ne! Řekněte jí něco.

MOJE VINNÁ RÉVA: Uklidněte se. Ona to nemyslela zle.

ASTRA: Řekněte jí něco!

MOJE VINNÁ RÉVA: Tak já s ní promluvím, ale hlavně už se na ni nezlobte.

Moje vinná réva odchází zpět.

ASTRA: Pche. (Ohlédne se, všimne si, že Kňour ji okukuje. Zamračí se na něj.)

Kňour vzhlédne ke stropu a tváří se jakoby nic. Astra vytáhne plastové zrcátko a se zalíbením se v něm prohlíží. Kňour ji dál okukuje.



5. Projekt Ester Krejčí

Moje vinná réva přijde k Ester Krejčí, která stále stojí poblíž Vernerova stroje.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobrý den, Ester Krejčí.

ESTER KREJČÍ: Dobrý den.

MOJE VINNÁ RÉVA: Co říkáte na to, jak dnes Astra vypadá?

ESTER KREJČÍ: Zastávám názor, že Astra využívá povrchních ozdob k manifestaci materiální opulence a zakrytí nedostatku vnitřních hodnot.

MOJE VINNÁ RÉVA: Jakých třeba?

ESTER KREJČÍ: Například ohleduplnost, skromnost, pokora. Vás si vážím mnohem víc než jí, protože taková nejste. Vám tyto vlastnosti nechybí.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Usměje se.) Děkuji. Také si vás vážím. A proč tu vlastně jen tak stojíte?

ESTER KREJČÍ: Měla bych provádět sociologický výzkum v rámci týmového projektu do společenských věd, který mám s Ivanem Šťastným z oktávy A, ale vzhledem k pochybnostem o smyslu tohoto projektu postrádám dostatečnou motivaci.

MOJE VINNÁ RÉVA: A co je to za projekt?

ESTER KREJČÍ: Cílem je prokázat, nebo vyvrátit existenci korelace mezi oblíbenou barvou teenagerů a povoláním jejich rodičů. Mým úkolem je získat kvantitativní data metodou standardizovaného rozhovoru, Ivan Šťastný pak provede analýzu a interpretaci.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Zamyslí se.) Měla byste to brát z té lepší stránky: čím dřív začnete, tím dřív to budete mít za sebou.

ESTER KREJČÍ: Děkuji, tento pozitivní aspekt mi dosud unikal. (Vydá se ke své lavici.)

MOJE VINNÁ RÉVA: (Následuje Ester Krejčí.) To nejspíš proto, že vše vidíte tak černě.

Zvonění.

ESTER KREJČÍ: (Zastaví se a otočí se k Mojí vinné révě.) Začnu příští přestávku.

MOJE VINNÁ RÉVA: Výborně. A až budete mít dostatek dat, pochválím vás!

ESTER KREJČÍ: Děkuji za motivaci.

MOJE VINNÁ RÉVA: Není zač.



6. Začátek hodiny

Všichni studenti sedí na svých místech, mají před sebou otevřený sešit 544 a v klidu čekají na začátek hodiny.

Do třídy vejde Laura Sonetová, nesouc třídní knihu, a zavře za sebou dveře. Studenti (kromě Zorany) povstanou. Profesor Sonetová dojde před tabuli a přejede Astru pohledem.

LAURA SONETOVÁ: Astrid Teseraktová?

ASTRA: Ano?

LAURA SONETOVÁ: (přísně:) To jsou přezůvky? (Ukáže na Astřiny boty.)

ASTRA: (bezstarostně:) Ano.

LAURA SONETOVÁ: V pořádku.

(celé třídě:) Posaďte se.

Všichni stojící studenti si sednou. Profesor Sonetová se posadí za katedru a otevře třídní knihu.

LAURA SONETOVÁ: Barbora Janů?

BARBORA JANŮ: Zde.

LAURA SONETOVÁ: Tamara Janů?

TAMARA JANŮ: Zde.

(Zatmívačka.)



7. Odchod Melanie Navrátil

Třída (oktáva B) o obědové přestávce. Melanie Navrátil maže mokrou houbou tabuli. Jana Zlomilová a Moje vinná réva sedí naproti sobě u lavice Jany Zlomilové a potichu probírají příklad z matematiky.

Melanie Navrátil domaže tabuli a odloží houbu k umývadlu. Zajde k Mojí vinné révě.

MELANIE NAVRÁTIL: Moje vinná révo?

MOJE VINNÁ RÉVA: (Přeruší počítání.) Ano?

MELANIE NAVRÁTIL: Kdyby mě někdo hledal, budu s Mili v oktávě C.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobře. Užijte si to.

MELANIE NAVRÁTIL: Děkuji.

Melanie Navrátil odejde ze třídy.



8. Indiáni a Kňour

Astra je na svém místě. Vezme si batoh, vstane a pomalým krokem odejde ze třídy. Sleduje ji Kňour, v ruce držíc pornočasopis. Kňour se zastaví u Ester Krejčí.

KŇOUR: Vrr.

ESTER KREJČÍ: (Dívá se na Kňoura.)

KŇOUR: Hele, Ester Krejčí...

ESTER KREJČÍ: V žádném případě.

KŇOUR: Chtěl bych jen slyšet váš názor.

ESTER KREJČÍ: (Ukáže pohledem na pornočasopis v Kňourově ruce.) Na to, co držíte v ruce?

KŇOUR: (Koukne na pornočasopis.) Ne.

ESTER KREJČÍ: Dobře. Na co?

KŇOUR: Slyšel jsem o indiánském kmeni, kde se smí znásilňovat. Že je to skvělá myšlenka? Konečně způsob, jak se opravdu rozmnožovat.

ESTER KREJČÍ: Víte... civilizačně vyspělejší muži už objevili způsob, jak se rozmnožovat i bez znásilnění.

KŇOUR: (Potutelně se usměje.) Já si myslel, že se vám to nebude líbit. Ale mně se fo fakt líbí.

ESTER KREJČÍ: Když je vám ta myšlenka tak sympatická, tak k těm indiánům emigrujte. Řekla bych, že pak budou šťastní všichni.

Kňour se zasměje a odejde. Ester Krejčí si vezme sešit a pero, vstane a rozhlíží se po třídě.



9.1. Zorana a Vernerův stroj

Zorana přijede k Vernerovu stroji a prohlíží si jej. Vojtěch Verner je za strojem u stěny a něco tam montuje.

VOJTĚCH VERNER: Zorano.

ZORANA: Ano?

VOJTĚCH VERNER: Podala byste mi, prosím, šroubovák. Leží na té kostce tamhle.

ZORANA: (Podívá se na kostku, kde leží dva šroubováky³.) Který?

VOJTĚCH VERNER: Ten modrý.

ZORANA: Nevím, který je modrý. Větší, nebo menší?

VOJTĚCH VERNER: Aha, promiňte. Ten menší.

Zorana mu podá příslušný šroubovák.

VOJTĚCH VERNER: Děkuji.

ZORANA: Nemáte zač.



9.2. Rozhovor se Zoranou

K Zoraně přijde Ester Krejčí. V rukách drží sešit a pero.

ZORANA: (na Ester Krejčí:) Nemyslíte, že mu ten vynález musel dát spoustu práce?

ESTER KREJČÍ: Souhlasím. Ale pochybuji o smyslu jeho snažení.

ZORANA: Já myslím, že hlavní je, že to dělá rád.

ESTER KREJČÍ: Hm... (Přejde stroj pohledem.)

ZORANA: Ester Krejčí?

ESTER KREJČÍ: (Podívá se na Zoranu.)

ZORANA: Stavíte ráda sněhuláky?

ESTER KREJČÍ: (trochu sarkasticky:) Jistě - asi tak ráda jako atomové elektrárny.

ZORANA: Když jsem byla malá, stavěla jsem je hrozně ráda. Měli sice mrkev místo nosu, ale jinak vypadali úplně jako živí. Je škoda, že na vozíku už to nejde.

Kéž bych měla jiné tělo!

ESTER KREJČÍ: Toužíte po reinkarnaci?

ZORANA: Chtěla bych být zdravá. Větší. A vidět barvy jako ostatní.

ESTER KREJČÍ: A z toho důvodu sníte o převtělení?

ZORANA: Nemuselo by to být přímo převtělení, spíš proměna.

ESTER KREJČÍ: (Zavzpomíná.) Kdysi jsem měla podobný sen. Když jsem přečetla Newtonův mozek od Jakuba Arbese, přála jsem si mít mužský mozek, aby moje emocionální stavy a tělesné pocity neměly takový vliv na moje chování a rozhodování se. Ale dospěla jsem k názoru, že je-li taková touha nenaplnitelná, spíše škodí než prospívá. Byla jsem pak nešťastná, protože jsem toužila po něčem, čeho jsem nemohla dosáhnout, a bránilo mi to vidět možnosti, jak být šťastná taková, jaká jsem.

ZORANA: Představovat si něco krásného je příjemné. Podle mě není špatné snít. Ani když se sny nenaplní. Ale děkuji, že se mi snažíte poradit.

ESTER KREJČÍ: V pořádku. Vážím si vaší snahy mít na věc vlastní názor.

ZORANA: (Přikývne.) Mimochodem, Moje vinná réva říkala, že tu dnes děláte nějaký průzkum zaměřený na teenagery.

ESTER KREJČÍ: To je pravda. Jde o sociologický výzkum v rámci týmového projektu do společenských věd.

ZORANA: Mohu se také zúčastnit?

ESTER KREJČÍ: Ano. Ačkoliv pochybuji, že vás téma výzkumu zaujme.

ZORANA: Vy věčně o všem pochybujete. Zkuste být trochu pozitivněji naladěná. To je zase moje rada vám.

ESTER KREJČÍ: Děkuji za radu. (Otevře sešit.) První otázka: Jaká je vaše oblíbená barva?

ZORANA: Eh... můžeme tuhle přeskočit?

ESTER KREJČÍ: Ne.

ZORANA: Ale já jsem barvoslepá; nemám oblíbenou barvu.

ESTER KREJČÍ: V tom případě tam uvedu: žádná. (Udělá si poznámku.) Druhá otázka: Jaké je povolání vašich rodičů?

ZORANA: (Zakroutí hlavou.) Promiňte, na tohle opravdu nechci odpovídat.

ESTER KREJČÍ: Omlouvám se. Nechtěla jsem narušit vaše soukromí.

ZORANA: V pořádku. Nezlobím se na vás.
──────────────────────────────────────────────
³ Větší a menší. Menší z nich má modrou rukojeť, větší má rukojeť jiné barvy.


10. Doučování pro Larise

Laris vyskočí z lavice, hodí sešit na podlahu a podupe jej.

LARIS: Zatracený integrál! Vůbec to nevychází.

Celá třída kromě Nikity Krále, Vojtěcha Vernera a Tamary Janů ho sleduje. Laris si sedne na podlahu a dá se do pláče.

(Střih na Moji vinnou révu a Janu Zlomilovou, které se dosud spolu učily.)

MOJE VINNÁ RÉVA: (Janě Zlomilové:) Moment. (Vstane a jde k Larisovi.)

(Střih zpět na Larise, sedícího na podlaze.)

LARIS:(spíš potichu:) Já tu práci nezvládnu...

MOJE VINNÁ RÉVA: (Přijde a klekne si k němu.) Potřebujete poradit?

MOJE VINNÁ RÉVA: Nebuďte smutný. Pomohu vám.

Laris je chvíli smutný, pak ho to přejde a vstane.

MOJE VINNÁ RÉVA: Pojďte.

Laris zvedne z podlahy svůj sešit. Moje vinná réva ho zavede k Tamaře Janů, která si právě v klidu čte knihu.

MOJE VINNÁ RÉVA: Tamaro Janů?

TAMARA JANŮ: (Odloží knihu.) Dobrý den, Moje vinná révo.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobrý den. Co to čtete?

TAMARA JANŮ: Strašidlo cantervillské. Je to o strašidle, které se bálo strašit!

MOJE VINNÁ RÉVA: Aha. Tady Laris potřebuje pomoc s matematikou. Na tu dnešní písemnou práci. Pomohla byste mu?

TAMARA JANŮ: Určitě. Co potřebuje?

LARIS: Neurčitý integrál. Nevychází mi tenhle příklad. (Položí před Tamaru Janů sešit.)

TAMARA JANŮ: (Prohlédne si příklad v Larisově sešitě.) To je jednoduché. (Vezme si pero a začne do sešitu rychle psát výpočty.)

Laris sleduje Tamaru Janů. Moje vinná réva odejde.

TAMARA JANŮ: (Dvakrát podtrhne výsledek.) Hotovo.

Laris zírá do sešitu.

TAMARA JANŮ: Ještě něco?

LARIS: Nejde mi zapamatovat si ty vzorečky.

TAMARA JANŮ: To je jednoduché. (Vytáhne z batohu učebnici matematiky a otevře ji.) Jsou tady. (Začne číst.) Integrál z x na n-tou je jedna lomeno n plus jedna krát x na n plus první. Integrál z e na m x je jedna lomeno m krát e na m x. Integrál z logaritmu x je x krát v závorce...

LARIS:(Naštvaně ji přeruší.) To je k ničemu! (Zaklapne Tamaře Janů učebnici.)

TAMARA JANŮ: Souhlasím, teď už je učebnice k ničemu - umím to zpaměti! Integrál z logaritmu x je x krát v závorce...

Laris si vezme sešit a uteče do své lavice. Položí sešit na lavici, sedne si a chytne se za hlavu.

TAMARA JANŮ: ...logaritmus x minus jedna. Integrál z jedna lomeno x krát logaritmus x - (Přestane a podívá se na Larise. Pak otevře Strašidlo cantervillské a pokračuje ve čtení.)

Laris položí ruce na lavici a tváří se apaticky.



11. Rozhovor s Vojtěchem Vernerem

Ester Krejčí stojí u Vernerova stroje.

ESTER KREJČÍ: Vojtěchu Vernere?

VOJTĚCH VERNER: (Vyjde zpoza stroje.) Ano?

ESTER KREJČÍ: Nerada ruším, ale neměl byste čas na krátký rozhovor pro můj týmový projekt ze společenských věd?

VOJTĚCH VERNER: Určitě. Stejně už jsem toho chtěl pro dnešek nechat. Napadlo mě pokračování mé povídky.

ESTER KREJČÍ: Píšete další povídku?

VOJTĚCH VERNER: Ano. Je o scénáristovi telenovel, který potřebuje zjistit, kolik existuje kombinací postav v určitých rodinných vztazích a používá k tomu matematickou kombinatoriku.

ESTER KREJČÍ: Hm... na vaše poměry neobvykle realistické...

VOJTĚCH VERNER: Některé z postav jsou zamaskovaní mimozemšťané.

ESTER KREJČÍ: Aha.

VOJTĚCH VERNER: Mimozemšťané se nemohou pářit s lidmi, takže část kombinací odpadá. Někteří ale předstírají, že mohou, a každou chvíli se tam objeví metamorfomágové z Harryho Pottera, aby se mezi ně rafinovaně infiltrovali.

ESTER KREJČÍ: (bez zaujetí:) Můžeme, prosím, přejít k tomu rozhovoru?

VOJTĚCH VERNER: Dobře.

ESTER KREJČÍ: (Otevře sešit.) První otázka: Jaká je vaše oblíbená barva?

VOJTĚCH VERNER: Zelená. Ale také modrá. A fialová také vůbec není špatná.

ESTER KREJČÍ: (Zapíše si to.) Druhá otázka: Jaké je povolání vašich rodičů?

VOJTĚCH VERNER: Dáda Ivo je v domácnosti, takže nevydělává, a dáda Lada je zaměstnaná.

ESTER KREJČÍ: Smím se zeptat na druh zaměstnání?

VOJTĚCH VERNER: Je řidič tramvaje.

ESTER KREJČÍ: (Udělá si poznámku.) Děkuji, to je vše.

VOJTĚCH VERNER: Dobře. (Odchází.)



12.1. Binární vtip

Vojtěch Verner přijde k Nikitovi Královi, který něco programuje na notebooku.

VOJTĚCH VERNER: Dobrý den.

NIKITA KRÁL: (Přestane programovat, ale stále se dívá na displej.) Dobrý den.

VOJTĚCH VERNER: Jak daleko jste s vývojem řídícího systému?

NIKITA KRÁL: Minulou přestávku jsem provedl simulaci vynalezení kola. (Stiskne kombinaci kláves⁴ na klávesnici.) Podle výsledků na to Vernerův stroj bude potřebovat jednu miliardu sedm set deset milionů osm set šedesát pět tisíc dvě stě dvacet osm výpočetních kroků a spotřebuje zhruba pět set tři tun papíru.

VOJTĚCH VERNER: (znepokojeně:) To je dost neefektivní.

NIKITA KRÁL: Ano.

VOJTĚCH VERNER: Nešlo by to nějak optimalizovat?

NIKITA KRÁL: Zkusím použít metody umělé inteligence. Hned se do toho pustím, ale napadl mě skvělý binární vtip.

VOJTĚCH VERNER: Jaký?

NIKITA KRÁL: Nula, jedna, nula, jedna, nula, jedna, nula, nula. (Rozesměje se.)

VOJTĚCH VERNER: A co je na tom směšného?

NIKITA KRÁL: Ta nula na konci. Člověk by čekal jedničku a ona je tam nula! (Ještě jednou se zasměje.)

VOJTĚCH VERNER: (Nepřipadá mu to vtipné.) Hlavně se pusťte co nejdřív do té optimalizace.

Vojtěch Verner odejde. K Nikitovi Královi přijde Tamara Janů.

TAMARA JANŮ: Dobrý den.

NIKITA KRÁL: Dobrý den.

TAMARA JANŮ: Neříkal jste nějaký vtip?

NIKITA KRÁL: Ano. Napadl mě úžasný binární vtip.

TAMARA JANŮ: Povíte mi ho?

NIKITA KRÁL: Dobře. Nula, jedna, nula, jedna, nula, jedna, nula, nula. (Rozesměje se.)

TAMARA JANŮ: Děkuji, je zajímavý.

NIKITA KRÁL: To bych řekl.

Tamara Janů zajde k sousední lavici, kde sedí Ester Krejčí.

TAMARA JANŮ: Ester Krejčí. Nikita Král mi řekl úžasný vtip. Mohu vám jej povědět?

ESTER KREJČÍ: Nejsem ani nevidomá, ani neslyšící, ani tak lhostejná ke svému okolí, jak vypadám. Slyšela jsem ho.

TAMARA JANŮ: Aha, výborně. A co si o něm myslíte?

ESTER KREJČÍ: Podle mého názoru Nikita Král vyniká obdivuhodně ezoterickým smyslem pro humor. Vzpomínám si, jak se v sextě pět minut nepřetržitě smál čajové konvici z Utahu⁵.

TAMARA JANŮ: To je zajímavé.

ESTER KREJČÍ: Když už jste tu, pomohla byste mi s projektem do společenských věd? Stačí zodpovědět dvě nekomplikované otázky.

TAMARA JANŮ: Jistě, ptejte se.

ESTER KREJČÍ: (Vezme do ruky pero.) První otázka: Jaká je vaše oblíbená barva?

TAMARA JANŮ: Bílá.

ESTER KREJČÍ: (Udělá si poznámku.) Druhá otázka: Jaké je povolání vašich rodičů?

TAMARA JANŮ: Dáda Pavel je strojvedoucí a dáda Anna pracuje jako chirurg.

ESTER KREJČÍ: (Zapíše si to.) Děkuji. To je vše.

TAMARA JANŮ: Není zač.

Tamara Janů zajde k nástěnce a přečte si tam reklamní leták. Pak odejde ze třídy.



12.2. Rozhovor s Melanií Navrátil

Do třídy vejde Melanie Navrátil. Dojde na své místo a posadí se. Ester Krejčí vstane a přijde k ní.

ESTER KREJČÍ: Melanie Navrátil?

MELANIE NAVRÁTIL: Ano?

ESTER KREJČÍ: Měla byste nyní čas zúčastnit se mého sociologického výzkumu?

MELANIE NAVRÁTIL: Máte štěstí, zrovna nic akutního nemám.

ESTER KREJČÍ: Dlouho vás nezdržím, jsou to jen dvě otázky.

MELANIE NAVRÁTIL: Dobře.

ESTER KREJČÍ: Jaká je vaše oblíbená barva?

MELANIE NAVRÁTIL: Červená.

ESTER KREJČÍ: (Udělá si poznámku.) A jaké je povolání vašich rodičů?

MELANIE NAVRÁTIL: To už byste mohla vědět. Dáda Edgar je poslanec za komunistickou stranu a dáda Dita je zdravotní sestra.

ESTER KREJČÍ: (Zapíše si to.) Věděla jsem to, ale stejně jsem se musela zeptat. Metoda standardizovaného rozhovoru vyžaduje pevné znění i pořadí otázek, aby byla zaručena srovnatelnost výsledků.

MELANIE NAVRÁTIL: Aha. Je to vše?

ESTER KREJČÍ: Ano.

MELANIE NAVRÁTIL: V tom případě se půjdu projít. Kdyby mě někdo hledal, budu někde na chodbě.

ESTER KREJČÍ: Dobře.

Melanie Navrátil odejde ze třídy.
──────────────────────────────────────────────
⁴ Klávesovou zkratku.
⁵ Konvice z Utahu (Utah teapot) je oblíbený oborově specifický vtip počítačových grafiků. Jde o jeden z nejproslulejších matematických 3D modelů.



13. Krize identity

Jana Zlomilová a Moje vinná réva spolu potichu počítají příklady.

JANA ZLOMILOVÁ: Myslím, že už to zvládnu.

MOJE VINNÁ RÉVA: Výborně.

JANA ZLOMILOVÁ: Děkuji, že jste mi pomohla. Moc jste mi tím pomohla.

MOJE VINNÁ RÉVA: Není zač. Jsme přátelé.

Jana Zlomilová vstane a odejde. Moje vinná réva vstane a otočí se. Všimne si Ester Krejčí, která si pročítá zápisky v sešitě. Moje vinná réva k ní přijde.

MOJE VINNÁ RÉVA: Jak vám jde výzkum?

ESTER KREJČÍ: Myslím, že pro dnešek mám již výsledků dost. Ale jsem zvědavá, jak je bude Ivan Šťastný interpretovat. Například u otázky na oblíbenou barvu mám následující odpovědi: (Čte ze sešitu:) Mám ráda žlutou, černá, zelená,nula nula osm nula osm nula hexadecimálně, modrá, zelená, ale také modrá a fialová také vůbec není špatná, bílá a červená.

MOJE VINNÁ RÉVA: Hm... kdo má asi rád černou barvu? (Upřeně se zadívá na Ester Krejčí.)

ESTER KREJČÍ: Já.

MOJE VINNÁ RÉVA: (udiveně:) Vy jste dělala rozhovor sama se sebou?

ESTER KREJČÍ: Připouštím, že je to snad lehce neprofesionální, ale jsem osoba, se kterou se mi vede rozhovor nadprůměrně dobře.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Pobaveně se uculí.) Jen mě to trochu překvapilo.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale dnes jste byla mimořádně svědomitá. Musím vás za to pochválit.

ESTER KREJČÍ: Děkuji. Hned je mi lépe. Ale stejně mě už delší dobu trápí určitá otázka týkající se identity člověka. Můžeme to probrat?

MOJE VINNÁ RÉVA: Jistě, jen si přisunu židli. (Přinese si od lavice Jany Zlomilové svoji židli a posadí se naproti Ester Krejčí.)

ESTER KREJČÍ: I když se možná zdá, že na tomto gymnáziu to neplatí, tlak společnosti nutí socializujícího se člověka chovat se nepřirozeně. Člověk si osvojuje nové behaviorální vzorce jako například asertivitu, ale také nové vzorce myšlení. Nikdo se nemůže chovat ve společnosti čistě podle své přirozenosti. Člověk, který by o to usiloval, by byl v méně civilizovaných kulturách upálen, v civilizovanějších přinejmenším ostrakizován. Lidská identita se tak rozpadá na identitu vnitřní, psychologickou, která vyplývá z přirozené individuality jednotlivce, a identitu sociální, která je utvářena procesem socializace a dovršována jeho chováním ve společnosti.

ESTER KREJČÍ: Je-li však společností jednotlivcova vnitřní identita klasifikována jako abnormální, je nucen ji skrývat. Identita abnormálních individualit je tak vytěsňována z veřejného diskurzu a dochází k jejich sociální asimilaci. Určitá míra sociální asimilace je nezbytná k zajištění soudržnosti společnosti, ale přehnaná asimilace byla v minulosti zdrojem mnohého zla. Připomeňme si přeučování leváků na praváky.

ESTER KREJČÍ: A mě trápí otázka, zda sociálně asimilovaný člověk svoji vnitřní identitu časem neztrácí. Je to ještě ta osobnost uvnitř se svými vadami a přednostmi, kterou by společnost odsoudila, nebo je jeho identita po čase dána již jen jeho záměrně konformním chováním?

MOJE VINNÁ RÉVA: (Chvilku přemýšlí.) A proč vás trápí zrovna tohle?

ESTER KREJČÍ: Nejspíš proto, že se mě to týká. Už od základní školy se snažím neprojevovat svoji vnitřní identitu z obavy, že o ni vlivem sociálního nátlaku okolí přijdu, a nyní si nejsem jistá, zda o ni stejně nepřicházím už jen tím, že ji neprojevuji.

MOJE VINNÁ RÉVA: Myslím, že si způsobujete zbytečné problémy. Někteří spolužáci jsou ještě abnormálnější než vy a takové problémy nemají. Kdybyste se chovala jen trochu přirozeněji, byla byste mnohem šťastnější.

ESTER KREJČÍ: Takže vy soudíte, že bych měla upustit od individuálního asketismu a vzdát se části své individuality?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ano. Nemůžete se úplně vyčlenit ze společnosti. -- Dokonce ani v dnešní době.

ESTER KREJČÍ: (Chvilku přemýšlí.) Na něco jsem si vzpomněla. Budu nad tím přemýšlet. Děkuji.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Usměje se.)

ESTER KREJČÍ: (Lehce se na Moji vinnou révu pousměje.) Na shledanou.

MOJE VINNÁ RÉVA: Už jdete?

ESTER KREJČÍ: Ano.

MOJE VINNÁ RÉVA: Tak na shledanou.

Ester Krejčí sbalí sešit a pero do batohu a odejde ze třídy. Moje vinná réva přenese svou židli ke své lavici a posadí se.



Shrnutí epizody:

Toto byla sedmá epizoda příběhů Ester Krejčí a jejích spolužáků.

Ráno se sestry Janů nemohly shodnout, zda je pro člověka důležitější škola, nebo příroda. Moje vinná réva slíbila pomoci Janě Zlomilové s přípravou na písemnou práci z matematiky. Radek se předváděl jako macho. Vojtěch Verner do třídy dopravil univerzální Vernerův stroj, teoreticky schopný vynalézt jakýkoliv vynález. Astra přišla do třídy v luxusních šatech a botách s vysokými podpatky, čímž okouzlila většinu spolužáků, ne však Ester Krejčí, která si více cení Mojí vinné révy pro její morální hodnoty. Moje vinná réva přesvědčila Ester Krejčí, aby začala pracovat na svém projektu do společenských věd. Na začátku hodiny se pak profesoru Sonetové nezdály Astřiny přezůvky s vysokým podpatkem.

O obědové přestávce Melanie Navrátil odešla za Mili. Kňour s Ester Krejčí probral indiánský kmen, kde je povoleno znásilnění. Zorana se svěřila Ester Krejčí, že sní o tom mít jiné tělo. Ester Krejčí jí však vysvětlila, že to nepovažuje za rozumné. Larisovi se nedařilo naučit se vzorce na písemnou práci a Moje vinná réva, protože se ještě chtěla věnovat Janě Zlomilové, ho zavedla k Tamaře Janů, která mu však příliš nepomohla. Vojtěch Verner pověděl Ester Krejčí, že píše povídku o scénáristovi fantasy telenovel. Nikita Král řekl nejprve Vojtěchu Vernerovi a pak Tamaře Janů vtip z binárních číslic. Ester Krejčí konstatovala, že Nikita Král má ezoterický smysl pro humor.

Sociologický výzkum Ester Krejčí byl završen rozhovorem s předsedou třídy Melanií Navrátil. Moje vinná réva pak pomohla Ester Krejčí vyřešit její psychosociální problém spočívající ve strachu ze ztráty vnitřní identity při sociální asimilaci.



Hudba k titulkům: Тату: Люди инвалиды