Ester Krejčí S01E08: Definice dendrofilie

Osoby:
ESTER KREJČÍ (žena, 20) -- student
MOJE VINNÁ RÉVA (žena, 19) -- student
BARBORA JANŮ (žena, 20) -- student, identická sestra Tamary Janů
TAMARA JANŮ (žena, 20) -- student, identická sestra Barbory Janů
ZORANA (žena, 20) -- student, na invalidním vozíku
RADEK (žena*, 18) -- student, FtM transsexuál po terapii na oddálení puberty, ale před operativní změnou pohlaví (*)
MILI (žena, 20) -- student oktávy C
MELANIE NAVRÁTIL (žena, 19) -- student
ASTRA (žena, 19) -- student
JANA ZLOMILOVÁ (žena, 19) -- student
KŇOUR (muž, 22) -- student
LARIS (muž, 19) -- student
VOJTĚCH VERNER (muž, 19) -- student (*)
GABRIEL PROŠEK (muž, 19) -- student (*)
BERNARD KONIKLECOVÝ (muž, 20) -- student (*)
HLÁŠENÍ (ženský hlas) -- hlášení z reproduktoru
MIKO (muž, 18) -- návštěvník párty
SÁRA (žena, 19) -- návštěvník párty, příslušník gotického hnutí
BORIS BEZDĚKOVSKÝ (muž, 19) -- návštěvník párty, štíhlý hoch



1. Čas (1)

(Titulek:) Středa 20. 4. 2011

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Středa, 20. dubna 2011.



2. Hledání ztraceného času

Třída (oktáva B) ráno před vyučováním. Ester Krejčí, sedíc v lavici, vypadá zamyšleně. Před ní leží otevřená kniha¹. Moje vinná réva sedí hned za Ester Krejčí. Chvilku se na ni dívá, pak vstane, obejde její lavici a postaví se před ni.

MOJE VINNÁ RÉVA: Nad čím dumáte?

ESTER KREJČÍ: Hm... moji rodiče chtějí, abych si přečetla Hledání ztraceného času od Marcela Prousta, ale moje chuť do toho odpovídá tomu, že podle toho, co jsem slyšela, to budu číst alespoň dva roky a dopracuji se k vznešenému poznání, že za svůj život jsem ztratila spoustu času zbytečnými snahami jako čtení sedmidílných intelektuálských románů namísto věcí skutečně důležitých - jako třeba psaní sedmidílných intelektuálských románů.

MOJE VINNÁ RÉVA: Aha. Mohu vám s tím nějak pomoci?

ESTER KREJČÍ: Nechce se mi to číst.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Zamyslí se.) Vojtěch Verner říkal, že z knihy si stačí přečíst jen první větu, a když má člověk dost fantazie, zbytek si domyslí.

ESTER KREJČÍ: (Nalistuje první stránku a přečte:) Dlouho jsem chodil brzy spát. (Zamyslí se, pak zakroutí hlavou.) Ne, to nebude ono.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Pokrčí rameny.) Nic jiného mě nenapadá.

ESTER KREJČÍ: A při představě těch tisíců vět, které následují... Myslím, že na to ponaučení raději přijdu sama. (Zavře knihu a uloží si ji do batohu.)
──────────────────────────────────────────────
¹ První svazek Hledání ztraceného času od Marcela Prousta v českém překladu.



3. Čas (2)

(Titulek:) Čtvrtek 21. 4. 2011

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Čtvrtek, 21. dubna 2011.



4. Ve vlaku

Interiér jedoucího osobního vlaku, ráno. Ve vlaku je dost dalších cestujících, takže sestry Janů stojí v prostoru určeném pro kočárky, vozíky, jízdní kola, objemná zavazadla apod. Vedle nich stojí mladší žena s dítětem v kočárku, ale nevšímá si jich.

BARBORA JANŮ: Sestro?

TAMARA JANŮ: Ano?

BARBORA JANŮ: Chtěla bych s vámi v sobotu na další procházku na Válskou skálu. Minule to bylo nádherné. Doprovodíte mě?

TAMARA JANŮ: Asi ne.

BARBORA JANŮ: (Chvilku na sestru udiveně zírá.) Proč?

TAMARA JANŮ: Včera jsem začala číst Dobrodružství Huckleberryho Finna. Je tam varování velitele dělostřelců, že někteří čtenáři budou zastřeleni, takže to bude určitě zajímavé, a do soboty to nejspíš nedočtu.

BARBORA JANŮ: A nemůžete zbytek nechat na neděli?

TAMARA JANŮ: Mohla bych, ale mám raději knihy než naše procházky.

BARBORA JANŮ: Ale sama jít nemohu!

TAMARA JANŮ: Zkuste poprosit třeba Moji vinnou révu, nebo Zoranu.

BARBORA JANŮ: Ale já bych si přála, abychom šly spolu. Jsme sestry. Vy ke mně možná nic necítíte, ale já k vám ano.

TAMARA JANŮ: Musím ještě přečíst spoustu knih, abych mohla psát vlastní. Profesor Sonetová říká, že zatím je moje psaní příliš neoriginální, přesněji eklektické.

BARBORA JANŮ: (Dá si ruku na čelo a zatváří se ještě smutněji než předtím.) Ach, jak jsem nešťastná, že mi nikdo nerozumí! Jak je možné, že přesto, že jsme obě ženy, dokonce sestry, vlastně dvojčata, a navíc vypadáme tak, že nás ostatní pohledem ani nerozeznají... Jak je možné, že přes to všechno jsme si tak vzdálené?

TAMARA JANŮ: Stojíme sotva metr od sebe.

BARBORA JANŮ: Myslela jsem duševně.

TAMARA JANŮ: Aha. (Zamyslí se.) Nevím.

BARBORA JANŮ: Tak alespoň poproste Zoranu, nebo Moji vinnou révu za mě. Jsem již unavena z toho, jak nikdo nechápe, co cítím.

TAMARA JANŮ: Dobře.

Barbora Janů hluboce a smutně vzdychne.



5. Noční můra

Třída (oktáva B) ráno před vyučováním. Do třídy vejde Ester Krejčí. Vypadá ospale a trochu rozmrzele. Sundá si batoh a posadí se do své lavice. Přijdou k ní Moje vinná réva, Tamara Janů a Zorana (ta pochopitelně na invalidním vozíku).

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobrý den, Ester Krejčí. Co se vám stalo?

ESTER KREJČÍ: Včera jsem šla pozdě spát a měla jsem hroznou noční můru. Zdálo se mi, že spolužáci mi umí číst myšlenky. To bylo příšerné. Ráno jsem z toho byla tak vykolejená, že jsem si deset minut vybírala, kterou mikinu si vezmu na sebe.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale vždyť všechny vaše mikiny vypadají stejně.

ESTER KREJČÍ: Proto se z nich tak těžko vybírá. Představte si, že byste si měla vybrat mezi dvěma úplně stejnými hochy.

MOJE VINNÁ RÉVA: Hm... divná představa.

ESTER KREJČÍ: Jak by mělo být evidentní podle mých nonverbálních signálů, nemám náladu na přátelský rozhovor a ocenila bych, kdybyste přišly někdy jindy.

MOJE VINNÁ RÉVA: Potřebuji s vámi jen probrat jednu věc. Jde o to, že v sobotu půjdu s Barborou Janů na procházku a chtěla bych, abyste šla s námi.

ESTER KREJČÍ: To budu raději sledovat čtyřiatřicátou reprízu konce světa.

MOJE VINNÁ RÉVA: To je nějaký film?

ESTER KREJČÍ: Ne. To je narážka na to, že konec světa už byl předpovězen tolikrát, že by to klidně mohlo být i tuto sobotu.

TAMARA JANŮ: Ale sestra mi řekla, abych řekla Mojí vinné révě, aby s ní šla, a ona mi řekla, abych řekla sestře, že by chtěla, abyste s námi šla vy; a sestra řekla, abych řekla Mojí vinné révě, že souhlasí, a když jsem jí to řekla, ona teď řekla vám. Kdybyste řekla, že půjdete, řekla bych to sestře a problém by byl vyřešen.

ESTER KREJČÍ: Dobře, půjdu, ale dejte mi už pokoj s tím "řekla".

TAMARA JANŮ: Výborně, hned sestře vyřídím, co jste řekla.

Tamara Janů odejde směrem k oknu. Ester Krejčí rezignovaně položí hlavu na předloktí a snaží se dohnat nedostatek spánku. Moje vinná réva a Zorana odejdou k nástěnce, kde si prohlédnou na ní visící reklamní leták s nápisem:

┌─────────────────────────────────────────────────────┐

│  Jsou stromy zamaskovaní vesmírní vetřelci?         │

│  Jehličnatí kolonizátoři - v Horké bramboře!        │

└─────────────────────────────────────────────────────┘

ZORANA: Nemyslíte, Moje vinná révo, že v Horké bramboře píšou čím dál větší ptákoviny?

MOJE VINNÁ RÉVA: Já to nečtu, takže mi nepřísluší kritizovat, ale - ano, myslím. Školní časopis by měl studenty kultivovat a podporovat ve studiu a ne rozvíjet takovéhle teorie.

ZORANA: Souhlasím.

Zorana odjede od nástěnky, Moje vinná réva zamíří ke své lavici.



6. Přijďte na párty

Třída (oktáva B) o přestávce. Melanie Navrátil a Mili sedí na hnědých kostkách v zadní části třídy. Drží se za ruce. Pustí se a Mili zespodu zajede rukou Melanii Navrátil pod košili. Té se to líbí. Krátce se políbí.

Přijde k nim Radek, v ruce držíc srolovaný plakát.

RADEK: Dobrý den. Neruším?

Mili zakucká a začne se křečovitě smát. Melanie Navrátil se chytne za hlavu. Zakrátko Mili záchvat přejde.

MILI: Vůbec. Tohle všechno děláme jen proto, abyste přišel a strkal prsty do našich životů. (Znovu se zasměje.)

MELANIE NAVRÁTIL: Co chcete?

RADEK: Tuto sobotu bude u mě doma diskopárty a chci umístit plakát na nástěnku.

MELANIE NAVRÁTIL: Jsem zaneprázdněná, přijďte příští pátek ráno.

RADEK: Ale ono je to už tuto sobotu.

MELANIE NAVRÁTIL: Hele, chápete, že jsem na vás naštvaná?

RADEK: Ano, ale jako služba na nástěnku jste povinna to se mnou projednat.

MELANIE NAVRÁTIL: A co když to neudělám? Budete si stěžovat předsedovi třídy?

Mili se zasměje.

RADEK: Ne, profesoru třídnímu.

MELANIE NAVRÁTIL: Tak ať je po vašem. Ukažte ten plakát.

Radek dá plakát Melanii Navrátil. Ta plakát rozvine a prohlédne si jej.

MELANIE NAVRÁTIL: V pořádku. A teď už jděte.

Melanie Navrátil plakát přišpendlí na nástěnku a posadí se zpět k Mili. Chytnou se za ruce, ale už se nelíbají. U plakátu se sejdou sestry Janů, Moje vinná réva, Astra, Laris a Vojtěch Verner. Všichni si jej prohlíží; je tam psáno mimo jiné:

VSTUP ZDARMA
VŠICHNI JSOU ZVÁNI, DÍVKY DVAKRÁT
(ALE STAČÍ, I KDYŽ PŘIJDOU JEN JEDNOU)

Radek přijde k Ester Krejčí, podřimující na lavici.

RADEK: Ester Krejčí, vstávat! V sobotu pořádám doma diskopárty.

Ester Krejčí zvedne hlavu a podívá se na Radka.

RADEK: Něco mi říká, že na tu párty nechcete.

ESTER KREJČÍ: (Chytne se za hlavu.) Panebože. A já si myslela, že ten sen už skončil.



7. Čas (3)

(Titulek:) Sobota 23. 4. 2011

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Sobota, 23. dubna 2011.



8. Louka

Rozlehlá louka v jehličnatém lese, slunečné dubnové dopoledne. Středem louky vede silnice, opatřená trolejbusovou elektrifikací a širokými chodníky (4 m) po obou stranách. Uprostřed louky je zastávka.

Ticho zprvu narušuje jen slabé švitoření ptáčků. Pak přijede trolejbus linky 20 směr Nádraží Koš. Zastaví na zastávce a otevře dveře.

HLÁŠENÍ (M. O.): (zevnitř trolejbusu:) Zastávka Louka Republiky. Příští zastávka - Podolská serpentina, zastávka je na znamení.

Z trolejbusu vystoupí Moje vinná réva, Barbora Janů a Ester Krejčí. Barbora Janů má na sobě světle zelený svetr a bílé kalhoty. Moje vinná réva má bílé značkové tenisky. Ester Krejčí má na sobě obvyklou černou mikinu. Trolejbus zavře dveře a odjíždí.

Barbora Janů se rozhlédne po louce a zhluboka se nadechne.

BARBORA JANŮ: (šťastně:) Ach, to je nádhera.

MOJE VINNÁ RÉVA: Je tu krásně.

Po chvilce Moje vinná réva kousek odstoupí a otočí se k Ester Krejčí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ester Krejčí.

ESTER KREJČÍ: Ano?

MOJE VINNÁ RÉVA: Prohlédněte si mě.

ESTER KREJČÍ: (Přejede ji pohledem.) Hm...

MOJE VINNÁ RÉVA: Všimla jste si na mně něčeho nového?

ESTER KREJČÍ: Ano. Začínáte konečně myslet i sama na sebe.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ne. Podívejte se mi na nohy.

ESTER KREJČÍ: (Dívá se Mojí vinné révě na boty.) Bolí vás, ještě než jsme ušly první krok cesty?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ach, jak můžete být tak nevšímavá?

BARBORA JANŮ: (Otočí se na Moji vinnou révu.) To znám. Moje sestra je v tom ještě horší.

BARBORA JANŮ: (na Ester Krejčí:) Moje vinná réva má nové boty.

ESTER KREJČÍ: (na Moji vinnou révu:) Toho jsem si všimla. Ale s tím se chlubte Astře, já vás za boty chválit nebudu.

MOJE VINNÁ RÉVA: Značkové. Koupila jsem si je včera v Židli od jednoho Vietnamce, Číňana, nebo co byl zač.

ESTER KREJČÍ: A vy věříte, že jsou pravé?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ano.

Mojí vinné révě ochabne úsměv na tváři a začne pochybovat.

MOJE VINNÁ RÉVA: Že by...

MOJE VINNÁ RÉVA: (nešťastně:) Ne! Říkal, že jsou zlevněné. Nebo alespoň opakovaně používal slovo "sleva".

ESTER KREJČÍ: Uklidněte se. Nejste první ani poslední, kdo si koupil padělané boty.

MOJE VINNÁ RÉVA: Jak někdo může takhle klamat zákazníky? A k tomu ještě lámanou češtinou?

ESTER KREJČÍ: Pojďme už na tu procházku.

BARBORA JANŮ: Tudy.

Všechny tři se vydají po chodníku směrem, kterým odjel trolejbus. Chvilku jdou. Moje vinná réva se uklidní a rozhlíží se po okolí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Co je to? (Ukáže na tmavou kočku schoulenou na protějším chodníku.)

ESTER KREJČÍ: (Podívá se naznačeným směrem.) Mohla by to být zakletá princezna, kterou polibek lesby osvobodí, obě se do sebe zamilují a budou žít šťastně až do smrti; ale spíš je to zdechlá kočka.

MOJE VINNÁ RÉVA: (s odporem:) Fuj!

BARBORA JANŮ: (klidně:) I smrt patří k přírodě.

MOJE VINNÁ RÉVA: Raději změníme téma. Ester Krejčí, nechcete se naučit slide²? Chtěla bych si to s vámi zahrát.

ESTER KREJČÍ: Hm...
──────────────────────────────────────────────
² (tleskací hra) [slajd]



9. Objetí

Lesní cesta jehličnatým lesem. Je slyšet ptačí zpěv. Barbora Janů jde první, těsně za ní jdou spolu Ester Krejčí a Moje vinná réva.

BARBORA JANŮ: Ach, je tu tak krásně.
Sluneční svit příjemně hřeje,
mírný vánek líbezně chladí,
ptačí hlásek vábně pěje,
všechna příroda tu k sobě ladí.
(Zastaví se a otočí se k ostatním dvěma dívkám.) Počkejte tu na mě.

Ester Krejčí a Moje vinná réva zůstanou stát na cestě. Barbora Janů sejde z cesty a dojde k nedalekému smrku, kam je z cesty ještě trochu vidět. Prohlédne si jehličí na zemi, zda tam nejsou mravenci. Zuje si boty, bosýma nohama jehličí ohmatá a slastně vzdychne. Pak si rozepne svetr, postaví se čelem ke stromu a rozkročí se. Přitiskne se ke kmeni a obejme jej. Znovu vzdychne.

Ester Krejčí a Moje vinná réva to zatím z dálky sledují.

MOJE VINNÁ RÉVA: Myslíte, že šla na záchod?

ESTER KREJČÍ: Nevypadá to tak. Doma se musím podívat, zda dendrofilie patří k popsaným deviacím sexuální orientace.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dendrofilie?

ESTER KREJČÍ: Tak bych nazvala sexuální orientaci na stromy.

MOJE VINNÁ RÉVA: Myslíte, že... ou. (Zatváří se udiveně.)

ESTER KREJČÍ: Vypadá to na dlouho, posadíme se. (Začne vybalovat deku.)

Moje vinná réva vytáhne z batohu plastovou láhev s pitím a napije se. Ester Krejčí zatím rozloží vedle cesty svoji černou deku a posadí se na ni. Moje vinná réva se posadí naproti Ester Krejčí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Když máme teď chvilku času, mohu vás naučit slide. (Prosebným pohledem se zadívá na Ester Krejčí.)

ESTER KREJČÍ: Ne že by se mi do toho chtělo, ale když vám to udělá radost, určitě ji to udělá i mně.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Usměje se.) Výborně. Nejdřív nastavte takto ruce. (Dá ruce před sebe a přiloží je dlaněmi k sobě.)

Ester Krejčí udělá totéž.

MOJE VINNÁ RÉVA: Já po nich sklouznu a tím hra začíná. (Přejede dlaněmi po rukou Ester Krejčí, jako by je chtěla přitáhnout k sobě.) Teď obě tleskneme. (Tleskne.)

Ester Krejčí také tleskne.

MOJE VINNÁ RÉVA: Tleskneme spolu pravýma rukama. (Nastaví pravou ruku.)

Ester Krejčí pravou rukou tleskne o pravou ruku Mojí vinné révy.

MOJE VINNÁ RÉVA: Tleskneme.

Obě najednou tlesknou (každá svýma rukama).

MOJE VINNÁ RÉVA: Teď levýma rukama. (Nastaví levou ruku.)

Ester Krejčí tleskne levou rukou o ruku Mojí vinné révy.

MOJE VINNÁ RÉVA: Tleskneme.

Obě najednou tlesknou.

MOJE VINNÁ RÉVA: Teď... (Zamyslí se.) Nevíte, jak se říká tady té vnější částí ruky? (Ukáže pravou rukou hřbet své levé ruky.) To uvnitř je dlaň a to venku?

ESTER KREJČÍ: Nevím.

MOJE VINNÁ RÉVA: Melanie Navrátil tomu říkala uvnitř a venku, ale s vámi bych to chtěla nazývat nějak odborněji.

ESTER KREJČÍ: Říkejme tomu třeba protidlaň. Víte, že podle Sapir-Whorfovy hypotézy nás naučené jazykové zvyklosti předurčují k určité interpretaci reality?

MOJE VINNÁ RÉVA: To sem nepleťte. Teď se učíme slide. Soustřeďte se.

MOJE VINNÁ RÉVA: Tak... (Nastaví ruce vedle sebe dlaněmi směrem k sobě.) Teď navzájem tleskneme protidlaněmi. -- Navzájem.

Ester Krejčí chvilku trvá, než to pochopí. Pak nastaví ruce stejně jako Moje vinná réva dlaněmi k sobě a tleskne s nimi o její ruce.

MOJE VINNÁ RÉVA: A hned dlaněmi. (Rychle obrátí dlaně obou rukou.)

Ester Krejčí udělá totéž a tleskne si s Mojí vinnou révou dlaněmi.

MOJE VINNÁ RÉVA: Tleskneme.

Obě najednou tlesknou.

MOJE VINNÁ RÉVA: A teď znovu, jen bude každá část dvakrát.

Moje vinná réva předříkává a obě pomalu provádějí odpovídající úkony.

MOJE VINNÁ RÉVA: Pravou, tlesk, pravou, tlesk, levou, tlesk, levou, tlesk, protidlaň, dlaň, tlesk, protidlaň, dlaň, tlesk. A třikrát! Pravou, tlesk, pravou, tlesk, pravou, tlesk, levou, tlesk...



10. Návrat Barbory Janů

Tatáž lesní cesta. Ester Krejčí a Moje vinná réva, sedíce na dece, hrají slide, bez předříkávání a už docela rychle. Ester Krejčí se netrefí a přestanou.

MOJE VINNÁ RÉVA: Jste nějaká nervozní.

ESTER KREJČÍ: Spíš jsem unavená. Hraji to poprvé v životě.

Přichází Barbora Janů.

BARBORA JANŮ: Můžeme pokračovat.

Moje vinná réva vrátí poloprázdnou plastovou láhev do batohu a vstane. Ester Krejčí vstane také a sbalí deku. Všechny tři se vydají po cestě dál.

BARBORA JANŮ: Ach, je tu tak krásně!

MOJE VINNÁ RÉVA: Také se mi tu líbí.

BARBORA JANŮ: Máte ráda květiny?

MOJE VINNÁ RÉVA: Moc. Nejraději mám heřmánek.

BARBORA JANŮ: Ano, ten je krásný. Ale pokvete až v létě.



11. Na Válské skále

Vyhlídka poblíž vrcholu nezalesněného skalnatého kopce. Je odsud vidět na nádraží pod kopcem. Přicházejí Barbora Janů, Moje vinná réva a Ester Krejčí. Dojdou na vyhlídku a zastaví se.

BARBORA JANŮ: Jsme tu.

Barbora Janů vytáhne z batohu a rozloží zeleno-žlutou deku s listovým motivem a lehne si na ni. Spokojeně se protáhne.

Ester Krejčí vedle zeleno-žluté deky rozloží svoji černou a posadí se na ni. Vedle Ester Krejčí si na tutéž deku sedne Moje vinná réva.

Chvilku nic neříkají a vnímají okolí. Je slyšet jen tichý šum trávy.

ESTER KREJČÍ: Možná jsem měla raději zůstat doma.

MOJE VINNÁ RÉVA: A co byste tam dělala?

ESTER KREJČÍ: Nejspíš bych seděla v posteli a napsala tam esej o tom, jak individualismus a vyčleňování se z kolektivu škodí psychickým procesům jednotlivce, a když se stanou mainstreamovým přístupem, i celé společnosti, neboť vedou k její atomizaci.

MOJE VINNÁ RÉVA: A není lepší, když jste ten individualismus odložila a jste tu s námi?

ESTER KREJČÍ: Možná. -- Na druhou stranu psaní eseje by mohlo být společensky prospěšnější.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale společnost není všechno. Pořád samá prospěšnost... Měla byste se alespoň trochu chovat podle toho, co cítíte. Proč se toho bojíte?

ESTER KREJČÍ: O svých pocitech nechci mluvit.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ano, to vím; ale pocity jsou přece v životě to hlavní. Myslíte, že pomáhám ostatním kvůli nějakému morálnímu kodexu, co vymyslel nějaký filozof? Ne! Dělám to proto, že cítím, že je to správné.

MOJE VINNÁ RÉVA: Nemusíte mi říkat, co cítíte, když nechcete, ale chovejte se podle toho, nevzpírejte se tomu tolik. Vždyť přece život bez pocitů by nebyl život. Uvědomte si to, prosím vás.

ESTER KREJČÍ: (Na chvilku se zamyslí. Pak se uvolní a trochu zklamaně vzdychne.) Budu o tom uvažovat, slibuji.

MOJE VINNÁ RÉVA: Děkuji.

Ester Krejčí chvilku váhá.

ESTER KREJČÍ: Moje vinná révo?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ano?

ESTER KREJČÍ: Pošeptám vám tajemství.

Moje vinná réva nastaví ucho.

ESTER KREJČÍ: (zašeptá Mojí vinné révě:) Těší mě, že jsme spolu.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Nahne se k Ester Krejčí a zašeptá jí:) Mě také.

ESTER KREJČÍ: Zahrajeme si ještě slide?

MOJE VINNÁ RÉVA: Nadchlo vás to?

ESTER KREJČÍ: No... řekněme, že tu nemám nic užitečnějšího na práci.

Moje vinná réva se zahihňá, sedne si proti Ester Krejčí a začnou spolu hrát slide.



12. Předěl

(Titulek:) VEČER

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Téhož dne večer v sídlišti Západní Město.



13. V sídlišti

Autobusová zastávka v panelovém sídlišti; večer, slunce pomalu zapadá za siluety osmipatrových panelových domů.

Ze zatáčky (zprava) přijede autobus linky 43 směr Melianina a zastaví na zastávce. Otevře dveře.

HLÁŠENÍ (M. O.): Zastávka Túrinova. Příští zastávka - Lúthienina.

Z autobusu vystoupí několik cestujících, mezi nimi i Kňour, Jana Zlomilová a Astra (popis jejího vzhledu bude uveden později). Kňour odchází rychlým krokem, Astra jde pomalu za ním. Jana Zlomilová chvilku zůstane stát a rozhlíží se. Autobus zavře dveře a odjíždí. Pak se Jana Zlomilová vydá za Kňourem a Astrou; nejistým krokem, ale rychleji než Astra.



14. Diskopárty

Sklep u Radka³. Uvnitř je už okolo dvaceti teenagerů, zejména Radek, Miko, Sára, Boris Bezděkovský a Laris. Někteří tancují, jiní jen tak postávají. Z velkých reproduktorů postavených v rohu hraje populární hudba. Stojí u nich Radek a Miko a hlasitě se dohadují. Radek má u pasu připevněný světelný meč, Miko drží v ruce krabičku cigaret.

RADEK: Říkal jsem, že tady se kouřit nebude!

MIKO: Jenom jednu. Prosím.

RADEK: Ministerstvo medicíny varuje: kouření zabíjí a způsobuje rakovinu plic. Máte to na krabičce. Jděte si zabíjet a způsobovat rakovinu plic jinam!

MIKO: To jste pěkný ubožák - zakazovat kouřit na párty!

RADEK:(Rozčílí se.) Co jste to řekl? Já bych... (Naznačí rukou škrcení. Zadržuje v sobě hněv.) Kdybych byl větší, rozsekal bych vás na kousky.

MIKO: Tak tady už nezůstanu ani minutu.

Miko odchází. Na schodech se mine s příchozím Kňourem. Kňour projde přes místnost k Radkovi.

KŇOUR: Ahoj, šéfe.

RADEK: Ahoj.

KŇOUR: Jdu vám dělat vyhazovače, jak jsem slíbil.

RADEK: Díky, chyběl jste mi tu. Právě jsem chtěl vyhodit jednoho vyhulence, co tady chtěl hulit.

K Radkovi přijde Sára.

SÁRA: Dobrý den. Vy to tu organizujete?

RADEK: Ano.

SÁRA: Nemohl byste v jednom rohu ztlumit zářivky? Je tu moc světla.

RADEK: Podívám se na to. Říkejte mi Radek.

SÁRA: Děkuji.

Radek projde přes celou místnost ke schodům, kde je na stěně jakýsi vypínač, a prohlédne si jej.

RADEK: (Zamumlá si pro sebe:) Sakra. Je tady jen centrální vypínač.

Radek odejde od vypínače. Po schodech přichází Jana Zlomilová.

JANA ZLOMILOVÁ: (Nenápadně se rozhlíží.) Tady je to jako v tom klipu od Lordi⁴.. Jen doufám, že se neobjeví příšery.

Do sklepa přichází Astra. Na hlavě má místo obvyklé čelenky stříbrnou korunku, její řasy jsou zvýrazněné, má růžové oční stíny a krvavě rudé rty, na sobě růžový top, stejnobarevnou minisukni a malou kabelku. Na každé ruce má nehorázné množství ozdobných náramků a na nohou otevřenou obuv s vysokým podpatkem. Její nehty na rukou i nohou jsou nalakované na růžovo a ještě přelepené miniaturními třpytivými hvězdičkami.

LARIS: (Toužebně se zahledí na Astru.) Zdar. (Zaraženě na ni zírá.)

ASTRA: Zdar? Nic víc mi neřeknete?

LARIS:(Usilovně se zamyslí.) Zdar, kráso všech krás.

ASTRA: To je málo. Řekněte mi, že jsem nádherná jako Helena Trojská⁵, že korunka ve vlasech se mi třpytí jako hvězdy na nebi, že mému svůdnému pohledu nikdo neodolá a tak.

LARIS:(Zakoktá:) Js.. jste jakoko Helena Tro.. Troubská a... (Zarazí se.) Jak bylo to uprostřed?

ASTRA: (uraženě:) Nenamáhejte se. Porozhlédnu se po ostatních. (Odchází k ostatním.)

LARIS: Nechcete si se mnou aspoň zatancovat?

ASTRA: Pche!

Laris se zatváří smutně.
──────────────────────────────────────────────
³ Rozměrný sklep připomínající garáž, výrazně osvětlený bílými zářivkami, pravidelně rozmístěnými na stropě. Stěny, strop i podlaha jsou betonové. Chodí se sem shora po schodech.
⁴ Videoklip k písni Devil Is A Looser od skupiny Lordi.
⁵ Helena Trojská je v řecké mytologii dcera boha Dia a lidské ženy Lédy. Byla uznávána za nejkrásnější z žen.



15.1. Supermanova erekce

Sklep u Radka. Kňour přijde k Borisi Bezděkovskému.

KŇOUR: Zdravím.

BORIS BEZDĚKOVSKÝ: Dobrý den.

KŇOUR: Nejste náhodou na kluky? (Pokusí se o svůdný úsměv.)

BORIS BEZDĚKOVSKÝ:(Jeho pohled ignoruje.) Vypadám na to?

KŇOUR: Tak určitě nevypadáte na holky; na tyhle vyzáblé hnáty tady žádnou neulovíte. Holky jsou na svaly.

BORIS BEZDĚKOVSKÝ: Kdo ví...

KŇOUR: (sebevědomě:) Já vím. To jsou zkušenosti.

Kňour se ohlédne a uvidí Astru. Otočí se a přijde k ní.

KŇOUR: Zdravím, Astro.

ASTRA: (odměřeně:) Dobrý den.

KŇOUR: Dnes vám to fakt sluší.

ASTRA: Opravdu?

KŇOUR: Jo, vážně.

ASTRA: (Chvilku váhá, pak se pousměje.) Řeknete mi ještě něco hezkého?

KŇOUR: Chci vás. Jste báječná. Penis mi stojí už jen z vašeho dechu.

Astra se znechuceně zašklebí.

KŇOUR: Chci vás zmáčknout a hladit a dát vám rozkoš, na kterou nezapomenete. Koukejte, mám svaly jako Superman⁶. (Nastaví ruku.)

ASTRA: Fuj!

KŇOUR: Nebraňte se tomu, je to silnější než vy.

ASTRA: Dejte mi pokoj! (Otočí se a s výrazem znechucení poodejde.)



15.2. Sářina objednávka

Kňour přijde k Sáře.

KŇOUR: Zdar, kotě, koukejte na moje svaly. (Nastaví ruku.)

SÁRA: Po tom, co jste předvedl s ní, vás nechci ani vidět. Styďte se! (Poodejde.)

KŇOUR: (pro sebe:) Co je to s těma holkama?

Za Sárou přijde Laris.

LARIS: Jak to jde?

SÁRA: Mohlo by to být lepší. Radek je neschopný a tenhle magor⁷ tu každého otravuje.

LARIS: To ano. Mimochodem, už s někým chodíte?

SÁRA: No, zrovna ne.

LARIS: Tak to jsme na tom stejně.

SÁRA: Ale může se to změnit. (Mrkne na Larise.)

LARIS: Vážně?

SÁRA: Udělal byste pro mě něco?

LARIS: Cokoliv, třeba snesl modré z nebe.

SÁRA: Víte, já jsem dívka temnoty a je tu na mě moc světla.

LARIS: Dívka temnoty, to zní úžasně.

SÁRA: Nešlo by v jednom rohu ztlumit zářivky?

LARIS: Jasně. Jdu na to, temná krásko.

Sára se široce usměje, Laris se vydá zkoumat stěny.
──────────────────────────────────────────────
⁶ Superman je známý komixový a filmový superhrdina s nadlidskou silou a schopností létat.
⁷ Pejorativní výraz pro blázna, pomatence. Zde použit jako nadávka.


16. Rvačka

Sklep u Radka. Jana Zlomilová stojí u zdi s Borisem Bezděkovským.

BORIS BEZDĚKOVSKÝ: A jak vám říkají?

JANA ZLOMILOVÁ: Jana Zlomilová.

BORIS BEZDĚKOVSKÝ: To je krásné jméno. Já se jmenuji Boris Bezděkovský.

JANA ZLOMILOVÁ: I to vaše je nádherné.

BORIS BEZDĚKOVSKÝ: Máte ráda pizzu?

JANA ZLOMILOVÁ: Ano.

BORIS BEZDĚKOVSKÝ: Moje nejoblíbenější jsou čtyři druhy sýra.

JANA ZLOMILOVÁ: (šťastně:) Moje také.

BORIS BEZDĚKOVSKÝ: Opravdu? To je skvělé. (Podá Janě Zlomilové ruku.)

Jana Zlomilová chytne ruku Borise Bezděkovského a zadívají se si navzájem do očí.

BORIS BEZDĚKOVSKÝ: Jste kráska.

JANA ZLOMILOVÁ: Vy také.

BORIS BEZDĚKOVSKÝ: Jsme dvě krásky v objetí lásky.

JANA ZLOMILOVÁ: (šťastně:) To je rozkošné.

Přistoupí k nim Kňour.

KŇOUR: Hele, co je to tady za důvěrnosti? Co může taková vyžle jako vy nabídnout takové hezké holce?

BORIS BEZDĚKOVSKÝ:(naštvaně:) Jak jste mě to nazval?

KŇOUR: Vyžle. Holky jsou na svaly, koukejte, vyžle. (Pokrčí ruku a předvede svaly na ní.)

BORIS BEZDĚKOVSKÝ:(zvýší hlas:) Já se od vás urážet nenechám!

KŇOUR: Hele, já jsem vyhazovač. Když budu chtít, můžu vás klidně vyhodit.

BORIS BEZDĚKOVSKÝ: Jste surovec a bestie!

KŇOUR: To jste přepískl. (Přiblíží se až k Borisi Bezděkovskému a výhrůžně se mu dívá do očí.)

Zatím na druhé straně místnosti Laris zkoumavě zírá na vypínač na stěně.

LARIS: Třeba to bude ono.

Laris cvakne vypínačem a světlo zhasne. V místnosti je najednou úplná tma, ale hudba hraje dál.

Ozve se několik ran a křik. Rachot padajících věcí. Nakonec se k tomu všemu přidá strašlivý ženský jekot, který se k právě hrající hudbě vůbec nehodí.



17. Čas (4)

(Titulek:) Čtvrtek 28. 4. 2011

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Čtvrtek, 28. dubna 2011.



18. Sádra

Třída (oktáva B) ráno. Ester Krejčí ve třídě není⁸. Do třídy se vbelhá Jana Zlomilová. Na noze má sádru a po obou bocích berle. Moje vinná réva to spatří, vyskočí z lavice a přiběhne k ní.

MOJE VINNÁ RÉVA: Proboha! Co se vám stalo?

JANA ZLOMILOVÁ: Zlomila jsem si nohu na té párty.

Moje vinná réva si Janu Zlomilovou chvilku mlčky prohlíží.

MOJE VINNÁ RÉVA: (soucitně:) To bude dobré, uvidíte.

Obě dívky se na sebe zvolna usmějí. Do třídy vejde Ester Krejčí, všimne si Jany Zlomilové a podívá se jí na sádru.

ESTER KREJČÍ: Nechcete se se mnou podělit o nějakou novinku?

JANA ZLOMILOVÁ: (Podívá se na Ester Krejčí, stále se usmívá.) Ano. Mám kluka.

ESTER KREJČÍ: (Stále se dívá na Janinu sádru.) Hm... tak toho vám závidět nebudu.

Ester Krejčí se posadí do své lavice.

JANA ZLOMILOVÁ: Ale on mě zachránil!

ESTER KREJČÍ: Zachránil? (Vrhne na Janu Zlomilovou tázavý pohled.)

JANA ZLOMILOVÁ: V sobotu na té Radkově párty jsem si zlomila nohu.

ESTER KREJČÍ: Aha, vy jste byla na té párty. (Krátce se zamyslí.) Bylo tam i něco jiného než duchaprázdná typizovaná zábava konzumní společnosti?

JANA ZLOMILOVÁ: (Zatváří se nechápavě.) Eh?

ESTER KREJČÍ: Podle vašeho výrazu soudím, že ne.

Jana Zlomilová, trochu zmatená, se podívá na Moji vinnou révu.

MOJE VINNÁ RÉVA: Toho si nevšímejte.

Přála jsem vám, ať si někoho najdete. No vidíte, a konečně se vám to splnilo.

Jana Zlomilová se usměje.

MOJE VINNÁ RÉVA: Kdo je to? Znám ho?

JANA ZLOMILOVÁ: Nejspíš ne, není od nás ze školy. Jmenuje se Boris Bezděkovský. Taková štíhlá černovláska. Je ke mně moc milý.

Přijde k nim Tamara Janů.

TAMARA JANŮ: Dobrý den. Proč máte na noze sádru?

Jana Zlomilová se zastydí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Zlomila si nohu.

TAMARA JANŮ: Aha. To je zajímavé. (Odejde k oknu říct to sestře.)

MOJE VINNÁ RÉVA: (Janě Zlomilové:) Pojďte na chodbu, budeme tam mít větší klid.

Jana Zlomilová a Moje vinná réva vyjdou ze třídy. Ester Krejčí, která je dosud sledovala, vytáhne z batohu knihu, otevře ji podle záložky a čte si. Na přebalu knihy je nápis:

KONEC CIVILIZACE
ANEB
PŘEKRÁSNÝ NOVÝ SVĚT
Aldous Huxley

──────────────────────────────────────────────
⁸ odešla na záchod



Shrnutí epizody:

Toto byla osmá epizoda příběhů Ester Krejčí a jejích spolužáků. Ester Krejčí se nechtělo číst Hledání ztraceného času od Marcela Prousta. Tamara Janů odmítla doprovodit svoji sestru na sobotní procházku, a tak se domluvila s Mojí vinnou révou, že sestru doprovodí Ester Krejčí a ona. Radek vyrušil Melanii Navrátil a její dívku Mili při líbání a přiměl ji vyvěsit leták oznamující konání párty u něj doma.

V sobotu vyrazily Barbora Janů, Moje vinná réva a Ester Krejčí na procházku. Ester Krejčí vysvětlila Mojí vinné révě, že boty, které si koupila levně na tržnici, jsou nejspíš padělané. Barbora Janů odešla objímat smrk. Ester Krejčí ji podezřívala ze sexuální orientace na stromy. Zatímco Barbora Janů objímala strom, Moje vinná réva naučila Ester Krejčí tleskací hru slide, při čemž Ester Krejčí definovala neologismus "protidlaň". Na vyhlídce na Válské skále pak Ester Krejčí přiznala, že být s Mojí vinnou révou ji těší.

Tentýž den večer se u Radka konala diskopárty. Kňour otrávil nebo urazil většinu přítomných nechutnými řečmi, a když Laris omylem zhasnul, strhla se rvačka. Jana Zlomilová se před tím stihla seznámit s Borisem Bezděkovským, ale během rvačky si zlomila nohu.

Ester Krejčí si našla ke čtení jinou knihu - Konec civilizace od Aldouse Huxleyho.



Hudba k titulkům: One More Time: Highland.