My jsme tady kdysi měli diskusi kolem jedné smutné básně. Já jsem pak poslouchal poezii zhudebněnou Vladimírem Mertou (Struny ve větru) a napadlo mne, že dvě Dykovky, které zhudebnil sem vložím pospolu a deník nazvu Terapie Dykem.
přidáno 24.09.2014
komentářů2
čteno1148(6)
Svůj celý smutek nelze nikdy říc´.
Vždy něco je co mluví cizí řečí.
A vzrůstá starost denně víc a víc
o tuto ránu vésti celou péči.

Je nedůvěra, je to starý klam?
Je to něco, co tam uvnitř stlívá?
Ten starý smutek ve svém nitru mám,
jenž chvěje se a tříští se a zpívá-

A příjde noc a zhoustne černý mrak.
A němí hrůzou promlovají pak,
však srdce mé to jenom vzlyká.

A nikdo z lidí vědět nesmí to.
Ne, že jsem hrdý, když vše rozbyto,
není však proto v světě zpovědníka.


Sedmihradská země
Krásná jako sen
Konejšivě jemně
Budí z pláče den
Sedmihradská země
Smutek konejší
Silnější v ní plémě
Lidé šťastnější


Hoře, zradu, vinu
Plaší stráže kol
V sedmi hradů stínu
Není žal ni bol
Sedmihradská země
Krásná jako hřích
Lesy bučí temně
Nepřehluší smích


Je to země jasu
Je to jiný svět
Zpívá moře klasů
Šeptá květu květ
Umí srdce zhojit
Čarokrásným snem
Dej nám bože dojít
V sedmihradskou zem
přidáno 27.09.2014 - 23:40
Sucháč: Dík
přidáno 27.09.2014 - 23:26
Njn, co na to říci? Opravdová poezie...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Terapie Dykem : trvalý odkaz

Následující deník autora : August
Předchozí deník autora : video z foťáku

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming