Stalker

Někdy si připadám jako Stalker. V obou dvou významech toho slova.

Především bych rád napsal, že mě film Stalker (a především jeho předloha, kniha Piknik u cesty) v životě hodně ovlivnil. Třeba jen tím prostým faktem, že slovo „stalker“ pro mě předně znamená osobu chodící do „zóny“ a až potom pachatele „nebezpečného pronásledování“ (jiné osoby).

Film Stalker je skutečně mistrovský kousek. Je to jediný film, o kterém se odvážím říci, že je lepší než jeho knižní předloha (tedy za tu cenu, že se od ní dost liší). Pokud můžete „artové“ filmy a Stalkera jste ještě neviděli, napravte to co nejdříve! Vám ostatním, kterým artové filmy moc neříkají, doporučuji si alespoň najít nějakou hudbu z tohoto filmu (nebo cokoliv od Artěmjeva), jsou to skutečně mistrovské skladby fungující samy o sobě.

Což je mimochodem na Tarkovského filmech příznačné - jednotlivé elementy fungují samostatně. Každé políčko filmového pásu z Tarkovského filmu je umělecká fotografie sama o sobě.

Ale nelze opomenout ani předlohu. Právě kniha Piknik u cesty mě přivedla do úžasného světa knih bratrů Strugrackých. Jsem jí za to vděčný. Tato kniha mi byla (a stále je) inspirací a pokud někdy dojde k setkání s mimozemskou civilizací, domnívám se, že způsob setkání bude velmi podobný právě tomu popsanému v knize. Bude to jedno velké nedorozumění. Ale často nerozumíme ani lidem, tak se není čemu divit.

Někdy si připadám jako Stalker. Obcházím tichou jarní krajinou a vzpomenu si právě na tu melodii, kterou jsem poslal nad tento text.

Ale někdy si připadám jako stalker i z jiného důvodu.

Na faceboku jsem zahlédl, že jedna moje spolužačka dala like fotce jedné holky. Ta fotka mě zaujala, tu holku jsem už někde viděl.

Stačilo mi křestní jméno a fotografie, abych získal podezření. Pak pohled na profil, kde jsem si pomocí bydliště (malá obec, která je jen jedna toho jména) a starých fotografií (stejné použila i tady) potvrdil, že se opravdu jedná o Dívku v modrém zde ze Psanců.

Ale ona není jediná. Na facebooku se takhle dá pomocí jména nebo fotky najít více lidí ze Psanců (včetně mě). Schválně si to (třeba právě na mně) zkuste.

A taky si raději ověřte, jestli máte skutečně dobře nastavené soukromí a jestli vás nějaký stalker (jako třeba já) nemůže najít.

Někdy si totiž připadám jako stalker. Baví mě sledovat lidi, hledat je na facebooku, pozorovat jejich návyky a odhadovat vztahy. Možná je to jen jeden z předpokladů pro mé psaní, konec konců, ty (literární) postavy, jejichž rysy, zájmy, nebo zážitky jsem neodvodil od sebe, jsou odvozené právě z mých dojmů o různých mých spolucestujících a známých.

Baví mě sledovat a pozorovat, myslím, že by mě fakt bavilo třeba dělat „sledovačku“ v nějakém případu policie nebo tajných služeb. Je to pro mě výzva a intelektuální cvičení někoho tajně sledovat.

Nojo. Někdy si připadám jako Stalker. V obou dvou významech toho slova.

PS: Zatracený Mosfilm... Musíte si to video rozkliknout.