Komentáře k okénkům

Byla nebyla jednou jedna osoba, která měla zajímavé myšlenky a nenechala si je pro sebe. Psala tzv. okénka a já jsem k nim psal/a komentáře. Pak se rozhodla, že se po okéncích slehne zem. Komentářů by však byla škoda, tak jsem je zde shrnul/a, aby si z nich mohli vzít ponaučení a zkušenosti (a náměty na to, jaké seriály sledovat a jaké písně poslouchat) i ti, kdo přijdou po nás.

Věřit, či nevěřit? Víra versus pochybnost (no. 7)
Člověk by měl umět věřit, ale také pochybovat a měl by to udržovat v rozumné rovnováze a dávat si pozor na případy, kdy si je něčím příliš jistý.

Uzavřený/á ve "skořápce"? (no. 7)
Mimochodem, v té skořápce je opravdu příjemně, ale rád/a bych víc poznal/a "svět venku". Snad to časem půjde.

Nic není zadarmo, ani láska. Všechno něco stojí (no. 8)
Myšlenka je velice zajímavá. Ano, všechno něco stojí, přesněji řečeno, všechno má své důsledky. A ty důsledky jsou: zamýšlené pozitivní, zamýšlené negativní, nezamýšlené pozitivní a nezamýšlené negativní. Negativní důsledky jsou "cenou" za důsledky pozitivní a vždy je třeba zvážit, zda nám to stojí za to. Situaci komplikuje, že některé z těch důsledků jsou nezamýšlené - nevíme o nich předem, nebo nevíme jistě, zda se dostaví.

Smlouva s ďáblem je trochu zjednodušující přirovnání. Ve skutečnosti tam není jednoduchá hranice "vím přesně"/"nevím vůbec". Když sníš jídlo, může se ti udělat špatně, ale po některém jídle se ti může dělat špatně často, tak jen doufáš, že tentokrát to vyjde (= že tentokrát ti špatně nebude), a po jiném se ti ještě nikdy špatně neudělalo, takže to nepředpokládáš vůbec. V obou případech jde o nezamýšlený negativní důsledek, ale v prvním případě o něm můžeš uvažovat. Nevíš sice, "pro co si Ďábel přijde", ale můžeš to s určitou pravděpodobností předpokládat.

Děti 21. století jsou zbytečně drzé a už to ani nejsou děti. (no. 12)
To je jeden z největších problémů současné doby. Já si myslím, že příčinou tohoto stavu je rozpad systému klasických společenských hodnot, aniž by byl nahrazen systémem novým. Není tu žádný systém, který by mohli rodiče vštěpovat svým dětem, a děti, které mají svobodu již od počátku, si jí nikdy nebudou vážit, protože nebudou mít srovnání, aby věděly, jaké to je svobodu nemít. Mladí lidé jsou zmatení a není na co být hrdý/hrdá. Jak má být člověk hrdý na vlastní rozhodnutí, když mu nikdo neřekne, zda není špatné - "je tak snadné si půjčit peníze, i když nebudu mít na splácení a ani mě za to nezavřou, jen skončím na ulici a budu žebrat. To se přece může stát komukoliv, to není moje chyba."

Zejména od takových hodnot jako je veřejný pořádek, právo a svoboda přiměřená zodpovědnosti se nikdy nemělo ustupovat. Systém, kdy se za jediný důvod, proč dodržovat zákony, považuje to, že když to člověk neudělá, může ho policie zavřít, tento přístup se objevuje v populárních filmech a seriálech a v novinách jsou často oslavováni lidé, kteří zákon porušili a pak se trestu vyhnuli, zatímco o těch, kteří se přiznali a svůj trest dobrovolně přijali, se ani nenapíše (pokud takoví vůbec existují...), nemůže řádně fungovat a na výchově dětí se to musí zákonitě projevit.

O takových dětech 21. století existují dvě písně rozlišené podle genderu: 21st Century Digital Boy a 21st Century Digital Girl.

Některé pudy nám velí se schovat a máme pocit, že nás hledají jen proto, aby nám ublížili. (no. 16)
Jestliže zažíváš toto se svými přáteli, co bys asi zažíval/a s nepřáteli? Ale to, že nám některé pudy velí se schovávat, je zajímavé zjištění. Ono je asi někdy opravdu lepší utéct z boje a přežít než tam zůstat a už se nevrátit.

Mimochodem, připomnělo mi to jednu Dariinu hlášku:
„Ahoj, Jane. Vzbudila jsem tě? Takže to tě asi nikdo nezavraždil. To je fakt dobře.“ (z S03E13 „Napadaný nápadník“) :-D

Po podání informací o toxinech studentům se cítím jako vrah - vraždím jejich naivitu, že svět je jednoduchý. (no. 17)
Vraždit naivitu... to se mi líbí. :-) Připomněl/a jsi mi, jak jsem při maturitě z chemie popisoval/a různé druhy enzymů a Krebsův cyklus, ale to už jsem od té doby zapomněl/a. Zase jsem se naučil/a jiné věci.

Jak přežít v šatech. (no. 17)
Pokud jde o šaty a jak v nich přežít, můžeš se inspirovat z epizody Darii S02E04 "Svatba", ačkoliv tam jde o svatební šaty (koukni na http://www.dariawiki.org/wiki/index.php?title=File:IDont.jpg :-) ). Ples je zase v epizodě S03E04 "Daria plesá na plese", ale bez afterparty, spíš je tam zdůrazněná jeho organizace. Jinak, na chatě by se mi určitě také líbilo. :-)

Nejdůležitější je první dojem, je však snadné jej pokazit, když je člověk sám sebou. (no. 17)
Máš pravdu, jde hodně o ten první dojem. Můj seriál Ester Krejčí je právě o třídě, kde většina studentů budí špatný první dojem, ale divák je postupně poznává a zjišťuje, že uvnitř nejsou takoví, jací se na první pohled zdají.

Jsem zvědavá/ý, zda se ti bude líbit. :-)

Dojmy z divadelní hry (no. 19)
Psát recenzi jsem se pokoušel/a jednou, ale není to vůbec jednoduché, nicméně svoje dojmy z té divadelní hry jsi popsal/a celkem slušně a připadá mi, že teď o té hře vím dost na to, abych posoudil/a, zda by se mi líbila, což myslím stačí.

Test u psychologa (no. 19)
Co se týče kontaktu s psychology, mohu doporučit epizodu Darii S04E08 "Psycho Therapy".

Tak koho zabiju příště? (no. 21)
S tím zabíjením to trochu přeháníš. Zabíjení není smysl života (alespoň doufám). Tvrdíš, že jsi naštvaný/á. Já myslím, že jsi nešťastný/á. (Podle mě je lepší být nešťastný/á než naštvaný/á.) Pamatuj, že "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá." Pokud chceš být šťastný/á, můžeš zkusit snažit se o to, aby byli šťastní druzí a uvidíš. Třeba se ti to štěstí vrátí. Svět sice nezměníš, ale sebe a svou náladu ano.

Dialog s vlastní duší (no. 22)
Ten dialog mi připadá trochu schizofrenní, možná je to záměr, ale je to trochu jako dohadování se Gluma se Sméagolem v Pánovi prstenů. Určitě by bylo zajímavější vymyslet alespoň dvě různé postavy a napsat o nich povídku. Může být i filozofická, ale mně osobně by se víc líbila "seznamovací", kdy jedna postava druhé povídá o sobě, či psychologická jako moje Zájmy a city.

Smysl života (no. 22)
Co se týče smyslu života, Ester Krejčí (postava ze stejnojmenného seriálu) zastává pesimistický názor, že jediným objektivním smyslem života je určit, zda jej vydržíme až do přirozené smrti, nebo dřív spácháme sebevraždu.

A abych končil/a optimisticky, k té písni musím dodat jeden nezapomenutelný Dariin výrok z epizody S02E08 "Nadání": "Jsem příliš chytrá a citlivá na život v tomhle světě, v týhle době a s takovou ségrou, kterou mám. Možná o něco přicházím, ale tenhle přístup se mi zatím osvědčuje."

Já myslím, že s tebou není nic špatně, jen jsi jiný/á než ostatní, ale to není špatně. Určitě se najdou lidé, kteří to ocení.

Psát scénáře Ester Krejčí jsem se rozhodl/a, když jsem dosledoval/a Dariu až do konce. :-D Toužil/a jsem po pokračování, a protože nic podobného jsem neznal/a (dnes vím, že trochu podobná jsou Gilmorova děvčata, ale Daria je mi stejně sympatičtější), začal/a jsem psát seriál Ester Krejčí. Těch podnětů tam bylo víc, ale v každém případě trochu inspirovaná je.

Všechno zlý je k něčemu dobrý (no. 24)
Jaksi Taksi: Dobrý dny
Tentokrát opravdu optimistická píseň. Tu si asi budu pouštět, až budu mít dobré dny. :-) O myšlence "všechno zlý je k něčemu dobrý" by se dalo hodně přemýšlet, já jí věřím.

Výlet do hor (no. 24)
Tím výletem do hor jsi mi připomněl/a epizodu Darii S04E02 "Antisocial Climbers" (doufám, že s tou "reklamou" na Dariu nejsem příliš otravná/ý), ačkoliv tam jde o školní výlet. Je tam řada moc vtipných okamžiků, např. když zůstanou v chatě bez zásob:

Daria: Ty jo, když ta bouřka brzo neskončí, může to trvat dny, než přijde pomoc.

Jane: To jo, až všichni začnou být hladoví, bude zajímavé sledovat, kdo bude snězen jako první.

Daria: Ale nevýhoda je, že tu s nimi budeme muset čekat.

Jane: Dobrej postřeh. Hej, pane DeMartino, rády bychom se dobrovolně přidaly k vaší výpravě.

DeMartino: Ačkoliv si vás vážím, je-li nabídka nerozumná, musím ji odmítnout. Venku je to příliš nebezpečné - jakmile vyjdete ze dveří, už byste se nemusely vrátit!

Daria: Jo, tak v tom případě jsme na stejný vlně.

DeMartino: Tak dobře. Ale oblečte se na přežití.

Daria: Hm, chtěla jsem se obléct na umření, ale dobře.
----
Je tam trochu slabší psychologie postav, ale zase jsou tam vyložené "kameňáky".

Obyčejní lidé si pouštějí jen známé písničky, málokdo se odváží jít do hloubky a poslechnout si celé album. (no. 26)
Co se týče hudby, když se mi nějaká píseň zalíbí, většinou se snažím prozkoumat i ostatní skladby daného interpreta, ale jen málokdy se mi líbí všechny. Takový úspěch u mě zatím zažily jen Enya, Within Temptation, Kabát a do určité míry Evanescence. Od těch se mi líbí takřka cokoliv. Hodně se mi toho také líbí od Nightwish, Daniela Landy a Groove Coverage. Nedávno jsem zkoumal/a Rise Against a kromě This is Letting Go, která tu už v okénku byla, se mi hodně líbí ještě Architects.

Za poslech určitě stojí i celá alba, ale pokud to chci poslouchat soustředěně (číst si u toho text písně, přemýšlet nad ním a ničím jiným se v té chvíli nezabývat), zabírá to spoustu času, takže většinou raději zvolím nějakou píseň, kterou už znám a vím, že mě nezklame. Ale nebráním se doporučením a časem některé z těch skupin, které jsi napsal/a, určitě zkusím.

Dnešní děti se neumí chovat a chybí jim respekt ke starším. (no. 26)
Co se týče respektu u dnešních dětí, nemám s tím osobní zkušenost, ale podle toho, co jsem slyšel/a, by to mohlo časem skončit katastrofou. Svoji výchovu si totiž děti odnášejí do dospělosti a bez výchovy není možná civilizace. Respekt je nezbytný, tolerance někdy nestačí: "Přestal bys mě, prosím, kopat? A nevadilo by ti, kdybys schoval ten nůž? A promiň, že tě ruším, ale nemohl by sis to, prosím, ještě rozmyslet, než mě začneš bodat?" Ne, to rozhodně není správná výchova. Zdá se mi, že většina dnešních rodičů své děti prostě neumí vychovat. Jenže pokud to neudělají rodiče, musí to udělat škola a ta k tomu dnes nemá pravomoci (pokud vím, docela dobře se může stát, že žák zmlátí učitele a potrestán za to bude ten učitel, že se nepřiměřeně bránil, a žák ne - lze si snadno domyslet, k čemu to povede).

Nebuďte na mně naštvaní, když za to nemůžu. (no. 27)
Podle mě není celosvětová počítačová síť zrovna nejvhodnějším místem pro takováto vyznání. Vyzpovídat se vrbě by bylo lepší.

Některé lidi prostě nechápu, tak po nich hodím sněhovou koulí. (no. 31)
Tak podle mě je lepší s lidmi vycházet (snášet se); i s těmi, které nechápeš. Navíc házet po někom sněhem bez jeho souhlasu, je určitě špatné a omluvit by ses za to měl/a, i když jsi to nijak zle nemyslel/a - jak to ta druhá osoba má vědět?

Dodám citát z epizody Darii S04E09 "Mart of Darkness":

Jane: Když... Tom snědl všechny medvídky!

Daria: Takže Tom je všechny snědl, i když věděl, že je potřebuješ na sochu. To je docela sprostý.

Jane: No, když o tom teď přemýšlím, možná jsem mu přímo neřekla, že jsou na sochu. Ale to měl tušit!

Daria: Samozřejmě, obyvlášť pokud byli hned vedle tvých ostatních věcí a barev, teda pokud nejí taky barvu.

Jane: Um, medvídci byli v míse na kuchyňské lince. Ale byli ve stejném zorném úhlu jako má socha! Už vařím z vody, že?

Nicméně s tím, aby si svůj vztek nevybíjel/a na tobě, když jsi jí nic neudělal/a, určitě souhlasím.

Vždy se mi líbilo, jak lidé dokážou přemýšlet, a nyní jsem našel/a skutečné přátele. (no. 32)
Nádherné okénko, podařilo se ti krásně shrnout všechno pozitivní v tvém současném životě. Moc se mi to líbí. Také jsem fascinován/a tím, jak lidé dokážou přemýšlet. :-)

Kdysi jsem věřil/a v zázraky. (no. 32)
Co se týče víry v zázraky, celkem souhlasím s epizodou Darii S04E11 "Groped by an Angel" (mimochodem, je moc pěkná):

Quinn: Víš, já vím, že strážní andělé můžou znít jako hloupý nápad, ale když jsem v ně začala věřit, cítila jsem se opravdu dobře. Jako by pro mě někdo něco dělal.

Daria: Chceš říct, kromě celého mužstva Lawndalský střední.

Quinn: To není totéž. Dario, jsi chytrá, že?
(...)
Quinn: Pokud nejsou žádní strážní andělé, v co ty věříš?

Daria: Myslím, že věřím v jednání s lidmi, jak bys chtěla, aby jednali s tebou.

Co je to "klíč ke štěstí"? (no. 33)
Já si pod pojmem "klíč ke štěstí" nic konkrétního nepředstavím, spíš si představím něco pod každým slovem - klíč, kterým se odemyká zámek, a štěstí jako nastalý nepravděpodobný úspěch doprovázený radostí, případně jako pocit. Myslím, že lidé jsou šťastní, když jsou uspokojeny jejich nezbytné potřeby a nezhoršují se jejich životní podmínky.

Životní cíle (no. 33)
Člověk nějaké cíle k životu potřebuje, dodávají životu smysl. Kdybychom uspokojili všechny svoje potřeby a dosáhli všech svých cílů, ztratil by náš život smysl a nemohli bychom být šťastní. Šťastní můžeme být, pokud budeme k naplnění svých cílů směřovat, ale některých nikdy nedosáhneme. Ale to je, pochopitelně, jen můj pohled na věc.

Je lepší cítit bolest, než necítit vůbec nic. (no. 34)
Ano, je lepší cítit bolest, než necítit vůbec nic. (I když i s docela úzkým spektrem pocitů se dá docela dobře vyjít.)

Lidé, se kterými si rozumím (no. 34)
Je krásné najít si lidi, se kterými si rozumíš. A ještě krásnější je, že se s nimi můžeš scházet, protože nebydlí na druhém konci republiky. Važ si toho.

Jak sakra přivolat tu múzu, když mě nic nenapadá? (no. 36)
S přivoláváním múzy jsi na tom podobně jako já, až na to, že já většinou píšu delší věci, takže se ještě musím snažit navázat na předchozí část/kapitolu, případně předchozí verzi textu.

Filmový festival ve škole (no. 36)
Pokud jde o filmový festival, máš to lepší než já. Nám ve škole pouštěli Pána prstenů a Matrix bez jakéhokoliv doprovodného komentáře, takže jsme (v tom věku) vlastně ani nevěděli, na co se to díváme.

Kolik věcí člověk potřebuje? (no. 36)
Množství věcí, které člověk potřebuje, je velice důležité téma k zamyšlení. Ten dokument ho zřejmě pojednal spíš z hlediska "Koupit, či nekoupit?", ale ono má i druhé hledisko: "Vyhodit, či skladovat?" Jako příklad může sloužit prázdný list papíru: Má jej člověk vyhodit, nebo si nechat? Má ještě stovky takových, takže tento konkrétní list pravděpodobně ještě dlouho nebude potřebovat. (Technicky vzato ho navíc ještě nikdy nepoužil.) Přesto je podle mě lepší si jej nechat, protože dřív nebo později jej potřebovat bude. A u některých věcí člověk dopředu neví, že je bude potřebovat. Co když třeba v 10 letech hrál na flétnu, pak v 11 přestal a ve 22 si vzpomene, že by na ni chtěl zase znovu hrát. Není lepší zajít "do skladiště" a vzít si tam tu starou, osvědčenou flétnu, než ji v 11 letech vyhodit a ve 22 si pak pořizovat novou? Na druhou stranu ale zase při skladování příliš mnoha věcí v nich člověk ztrácí přehled, takže vlastně není vůbec jednoznačné, co je lepší.

Štvou mě dnešní děti, které se snaží dospět v rekordním čase. (no. 37)
Teenageři se nudili už v minulosti, zřejmě to k tomuto věku u většiny lidí tak nějak patří - už je nebaví dětské hry, tak si hrají na dospělé, aniž by rozuměli tomu, co to vlastně být dospělá/ý znamená, nic jiného je nebaví a proč dělat věci, které je nebaví, ještě nechápou.

Všude kolem nás je plno krásy. (no. 37)
Udělalo mi velikou radost, že sis všiml/a toho krásna všude okolo nás. :-) Já jsem jej asi nejvíc vnímal/a, když jsem si přečetl/a Silmarillion, kde je to součást jedné z hlavních myšlenek, a z mých děl se to nejvíc projevilo, myslím, na Pověsti o princi Fedorovi.

Pocit, že se člověk zasekl v době (no. 37)
Myslím, že je dobře mít pocit, že se člověk zasekl v době, protože to, co se dnes považuje za soudobý životní styl, je podle mě (s nadsázkou a podle toho, co jsem o tom slyšel) absurdní, zoufalá hrůza.

Věci na zlepšení tváře (no. 37)
Co se týče "věcí na zlepšení tváře", myslím, že většinou svědčí spíš o nedospělosti - takové věci stojí člověka čas, peníze a námahu a jejich efekt je ve srovnání např. se zvoleným druhem oblečení celkem nízký, nemluvě o tom, že nemusí být vždy pozitivní ("zlepšení" obličeje může také někoho odpudit).

Myslím, že končím s psaním okének. (no. 38)
Snad budeš mít díky tomu víc času dosledovat Dariu a časem se dostaneš i k mým Zájmům a citům.

Tohle okénko je o ničem. (no. 39)
Nemyslím si, že je toto okénko o ničem; podle mě je o tobě a je s tebou legrace (sranda). :-) Základy společenských věd jsou skvělé.

Pokud si chceš přečíst něco o ničem, zkus toto: http://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=3506-neco-o-existenci

Mám hroznou krizi, budu na všechny zlý/á, nepříjemný/á a krutý/á. (no. 40)
K ostatním by ses měl/a chovat tak, jak by sis přál/a, aby se chovali oni k tobě. Chceš, aby k tobě byli zlí, nepříjemní a krutí? Podle mě je nejlepší "zlatá střední cesta". Nemám rád/a, když je ke mně někdo nepřirozeně milý, přehnaně příjemný a starostlivý. Ale aby byl zlý a krutý, to bych také nechtěl/a. Daria není k nikomu zlá ani krutá, přestože všechny "stírá". Připomeňme si, co řekla své sestře Quinn v epizodě S01E09 "A moc roztomilý", přestože ji nesnáší:

Daria: Ty nepotřebuješ operaci, Quinn. Doufala jsem, že na to nedojde, a popřu, že jsem to kdy řekla, ale... na tobě není nic špatnýho. Fyzicky. Vypadáš tak, že z toho ostatní holky mají duševní poruchy. Nech toho. Nepotřebuješ žádnou plastickou operaci, jsi dokonalá.

Řekla by snad něco takového sestře, která ji nesnáší a prohlašuje, že je jedináček, kdyby byla zlá?

Proč by si člověk měl něčeho vážit, když to dříve nebo později stejně ztratí? (no. 40)
Tuto otázku jsem už řešil/a dávno a řešení jsem překvapivě nenašel/a v seriálu Daria, ale zde: http://www.youtube.com/watch?v=h_WFtp8FmgM (Možná trochu sentimentální, ale vzpomínky jsou opravdu to jediné, co ti po většině života zůstane.)