La Caltrava

Mám jednoho nepřítele. Má ho každý spisovatel a je jím nekonzistence.

Pokud chcete mít dobré povídky, měly by být konzistetní. Dějem i náladou, bohužel to druhé mi dělá docela problémy. Moje nálada se totiž dost prudce mění a nevydrží chvíli stejná. Chvíli mám smutek, hluboký jak Mariánský příkop. Chvíli mám zase pocit, že celej svět mám přečtenej a celej svět mám koupenej a že jsem přesně tam, kde jsem chtěl bejt.

Ale jak mám, sakryš, něco dopsat, když neudržim konzistetní naládu byť během dne? O ranní optimismus mě obere únavný den v práci a o ranní můru mě zase připraví sluníčko v poledne. Proto mám rozepsanou celou škálu povídek, hezky odstupňovanou podle pocitů: nešťastně zamilovaný Problém tří těles, těžce vzpomínkové Dnes jedeme naposled, veskrze falešný Pygmalion.net, opilý Telekonferenz, revoluční Ride accross the river, melancholické Výpustně a manipulativní Vědecká metoda. To jsem prosím jmenoval jen, ty, které bych rád dopsal. :-P

No, snad už něco z toho brzo dopíšu a budete mít co číst. A zatím si čtu já.

Ve čtvrtek večer jsem četl nějaké články na Wikipedii. Narazil jsem na článek Elektrichka, popisující příměstskou dopravu elektrickými vlaky v bývalém Sovětském svazu. Zmiňovali tam knihu Venědikta Jerofjeva Moskva » Petušky, která se celá právě v jednom takovém vlaku odehrává. Zatoužil jsem si jí přečíst.

Ó buď pochválena Městská knihovno v Praze! Knihu jsem si v pátek vypůjčil a během páteční cesty a soboty jsem jí přečetl. je to vskutku inspirující kniha, obzvláště chystáte-li se pít jako Rus. Říká se jí někdy „bible ruských alkoholiků“ a ne bez důvodu. Hrdina je celou dobu v lihu (nebo v kocovině) a v knize je mimo jiné kapitola popisující výrobu „koktejlů“. Dlužno říct že z věcí, které bych se neodvážil pít (voňavky, mycí prostředky či brzdová kapalina). Dost alkoholu. Je čas jít spát. Příště se s vámi podělím o dvě zajímavé myšlenky, které jsem v té opilecké knize objevil.