Balada o úsporných žárovkách a úporných myšlenkách
Úsporná žárovka svítí mi do pera
Na báseň co jsem se rozhodl stvořit
Když na mě dolehla nálada večera
Ta která v člověku naději boří
Slova však nejdou mi nějak se míhají
Desátý pokus se ocitá v koši
Mám touhu také se zahodit potají
Hned vedle špinavých slipů a košil
Oč lépe kdysi se psávalo při svíčce
Když v jejím blikotu běhaly stíny
A přitom myslel jsem hádejte na...
No slušně řečeno na dívčí klíny
Kašlu už na psaní skončím zas u sklenky
Zase se budu prát se svojí touhou
Na rty se přisaju tekuté milenky
Dobře vím za to ty žárovky mohou