V jedněch zlatých šumných lánech
V jedněch zlatých šumných lánech.
Horizont splývá s nebem.
Květy se líbají.
Jarní milování.
Zapadá Slunce.
Rudé paprsky prší z nebe.
Růžová klenba zelená.
Zelené mraky fialoví.
Po květech se plazí stíny.
Hmyz je najednou všude.
Cvrčci cvrčí v šumivém moři.
Probouzí se noční ptáci.
Sovy plachtí albatrosem.
Střemhlav padá orlem.
Ticho sedí lesem.
Obrovské oči hledící do tmy.
Obrovské modré oči hledící na usínání země. S lehkým povzdechem a přivřením víček nasál nos vůni večera. Vítr se otřel o odhalené tělo. Ruce objaly vnadnou hruď. Sevřely se malované rty. Vlasy se rozpletly z copu. Podpatky klaply a vše se najednou ztišilo.
Něco se blíží.
Zvuk.
Hluk.
Hromy.
Bouře.
Dveře se zavřou. Koleno se pohladí. Oči se střetnou, ihned však uhnou. Pás se připoutá. Plyn se přišlápne. Auto se rozjede.
Starobylé hvězdy třpytí.
Slunce je jen v Měsíci.
Země se pomalu točí.
Vesmír je stále kroucený.
Bůh je stále krutý.
Rosa přichází brzo.