Panicky nervózní z prvního střetu světů
Proč vybral kavárnu?
v srdci mi burácí,
v mozku mi tepe a zvoní.
A v břiše kroutí se
otázka, jestli se
z „já“ a „on“ stanou dnes „oni“.
Do rohu kavárny
mířím svým pohledem,
v duchu si nadávám.
Nervózně sednu si,
vyčkávám.
Hodinky tikají,
obrazy na stěně
nic mi neříkají,
vše předem ztracené.
Potají zvažuju
zrušit tu dohodu,
oči mi kmitají
od plátna k východu.
Nervózně klepu se,
HEJ! jsme snad dospělí.
Těším se, bojím se,
všechno je v prdeli.
Z kuchyně vychází
vůně a cinkání.
Co to mám na sobě?
bizarní maškarní.
Nehty si nervózně
zarývám do ruky,
myslím na doteky,
na něhu, na zvuky.
Myslím i na peklo,
jak ahoj prohlásím,
aby se neřeklo.
Přitom si v duchu tvůj
lalůček představím
v představě uvíznu-
nemravnost zašeptám,
než ti ho olíznu.
...
Při prvním pohledu,
budeš mnou zapálen.
Aniž bys nahmatal
náznak, že femme fatale
je kuře nestálé.