Hra štětce
Plátno, dej štětci vzniknout obrazu.
Tváře, jež pro umělce dávná láska nebo nynější.
Lalůčky, jež zdobí drobné střípky drahokamů.
Štětec doprovází vůně po prožité noci.
Ve vlasech se odrážely hvězdy.
V uších znělo to „ahoj, zvu Tě na večeři“.
Ticho se rozčeřilo.
Mé já si snad z mých citů dělalo prdel.
Jen vůně se stále motala kolem.
Na plátno začala vcházet její tvář.
Snad aby řekla sbohem.