Neslyšně
Země dýchala neslyšně.
Nořit ruce do husté mlhy
jak do mléka,
dotknout se toho troufalého mlčení.
Jsme tuláci,
našlapujeme měkce, po okraji,
sbíráme staré dřevo
ohryzanými prsty.
Ve tmě lesa se ukryla naše touha
jak hladová liška.
V tom holomrazu
přes neomalený dotek
smrkových rukou
ucítit teplo duše.