Nekonečnost v beznaději
V tichu nekonečna,
měsíční svit ovlažuje okolí,
kde samota je věčná
a hvěz jako cukru z cukroví.
Vše tančí kolem středobodu
a není kam vrátit se zpět.
Či žije snad naděje na svobodu,
plamínek malý, jak blatouchu květ?
Nežije, vše je ve svém koloritu.
Nemůže nastati změna.
Jen komety roznášejí po orbitu
stébla nadějí seschlého sena…