Přímluva
Když stromy do nebe pozvednou své dlaně
a datel verše zatluče do ticha
to studánka laním vydá se odevzdaně
a paprsek tlení kopyt se dotýká
Jen doušek vody pro splavení zlého
občas i lesy krví zahoří
nevěrnou holí v rukou pocestného
čím dál tím míň nás bude tábořit
Až měsíc spadne touhou do seníku
a oči laní vezme k sobě noc
do trávy vysype se vědro plné díků
jak hejna kopýtek prosících o pomoc.