E=mc²
Nějak mi chybí energie,
hmoty, jó, té bych měl i dost,
bez světla pryč je eforie
a z rovnice jen nerovnost!
Jak jen to Einstein myslel asi,
když ten svůj slavný vzorec psal,
jak vtělit jej do světa krásy,
by mně cos konkrétního dal?
Načerpat chci energii z hvězd,
fotony v kočár zapřáhnout,
čtvercem rychlosti světla se nést,
sluneční vítr zas slyšet dout.
Chci dělat vše, co zdá se sci-fi,
bleskem se octnout u Tebe,
vyzkoušet si milostné grify,
ať samota víc nezebe.
Přes vesmír za Tebou se hnáti,
bys byla pak Ty vesmír můj,
červí díra mi cestu zkrátí,
pak budu, lásko, navždy Tvůj...