HŘÁNÍ I, II
I
noční farář milé v prach vil
pramen vzkazů v duté lahvi
jak je přes den na ostrově
mluv, pramínku, má kostro z vět!
pramen mlčel, vlnou hnán
sic měl hrdlo dokořán
noční farář netopýrem
tmou se modlí s jedním cílem
aby k smrti hřál ho pocit
že se v správných rukou ocit
pramen mluvil, srdce skálou
dojetím jí popukalo
II
sklo a sklo a sklo a sklo
pod silou plamene neprasklo
stalo se když básník ve snách
svoje dílo v lahvi stěsnal
/žel umrlá sirka tichá
z posledních sil kyslík dýchá/
nevidím z lahve ven - stěny jsou zčaděné
netuším na čem jsem kde to jsem - a kde ne
hlava její zachvátila poslední i první list
nebudu ti moje milá nikdy tyhle verše číst
vzpomeň si pak jak jsme kdysi
sedávali na mezi
rozpraš ze skla všechen popel
sbohem - možná zamrzí