Z poza duhy.
Víš, proč se za duhou nesmyjí z čel krůpěje potu? Spadnou samy, bez příkras, do světů, ve kterých Slunce olizuje nahá těla, když tančí víly - když jsme se k sobě přiblížili a dali si čtyřlístky pro štěstí.
Kdysi zde Robin bojoval, s Marion stromům naslouchal, tam vzadu Viktorka na splavu si pletla hlavu. Odrazy vodní hladiny, které vypráví to naše, a budou tak činit napořád.
Skočil jsem do cesty a nechal koňská kopyta proběhnout můj hřbet. A tak tu ležím a říkám si, má to vůbec cenu? Historie - je. Miluju minulé životy, a na ty příští ti sere bílý tesák.