Po cestách lásky
Kdysi si ztrhnul
pečeť z láhve vína
a vypil do dna
abys zapomněl na volání
co ti ostrými drápy trhalo
tu duševní komoru srdce
na kousky červeného papíru
kde byl psán
neviditelným inkoustem
neznámý vzkaz.
Bezbarvým tónem si je
pořád a pořád
skládal dohromady
aby sis připomněl
proč existují
a pak
když stále láhev přebývala
sfouknul si trhánky
a průhledné hrdlo
je pohltilo
a uzavřelo tajemství v sobě.
Nádoba s touhou
cos do ní nakouzlil
tížila zbytky srdce
a proto si ji
v obzvlášť utopené chvíli
hodil daleko
do proudu řeky Snů
aby našla svůj cíl.
***
Diamantová
a vonící po fialkách
skoro návnada
nalákala slečnu Zaláskovanou
tu
co po nocích vzdychala
po tajném písmu Lásky.
Skleněná nádobka
promlouvala k ní zaklínadly
všeho
co prožila a chtěla prožít
a najednou nebojácná slečna
dostala strach z neznámé touhy
a láhev
dosud chovanou pod srdcem
roztříštila o zrcadlové sály
a svět se pro ni změnil.
Střípky odhalily poklad
pro Ni poklad
proč si kousků papíru
nevšimla dřív?
Jako princezna Šeherezáda
seděla tisíc a dvě noci
nad poskládanou polovinou srdce
a četla si písmena
co nedávala smysl…
Až jednou ji napadlo
do nich vložit svůj život
a náhle slova sama padala
a vypalovala svou pravdivost
do každé části jejího těla.
A pak už věděla
kde má hledat autora…