Fata Morgana
Kasum se pootočil
a dýchl přes shemagh
,,Lásko, neusínej, jestli..."
a tiše sklopil zrak.
Biljana už únavou
mříže řas uzavřela
pod nebem z nemilostí,
na poušti bez jména.
,,Jen odpočívej, lásko."
Řekl Kasum do ticha
a upravil si šátek,
ať písek nedýchá.
,,Cesta bude dlouhá
a krve bylo dost,
tak buď dojdem až k moři
a nebo na věčnost..."
Utíkali ze země,
kde místo neměli
a kromě jeden druhého
nic vzít si nesměli.
Bůh je asi přehlídl,
že jim Manu neseslal,
ona ze snu hlady plakala
a Kasum kráčel dál.
,,Už slyším dunět moře,"
křičel Kasum, ,,Támhle je!
Už vidím jeho vlny!"
A vzlykal od naděje.
Však v zápětí je písek
s prašnou bouří pohltil-
Nebylo to moře,
ale přece našli mír...