Ten pán, co s racky u skal přespává
Zlámanou rukou maloval
ten věčný snílek
po bílích plážích smutné sny
a s novým ránem čaroval
do tváří smutných
úsměvy
zvonivým smíchem rozprávěl
s chocholy mořských koní
zbloudilým rackům vyprávěl
proč i ti štastní
slzy roní
po ránu z písku vykouzlil
chrám v gotickém slohu
pak málem oči vyplakal
žalostně úpěl k bohu
co s přílivem svůj lid
znovu opustil.