minstrel in the gallery
těla jsou jenom
šaty pro duši
/první věc
kterou jsi mi řek/
slyšim to štěstí
v tvym srdci
který bije pro ni
hledám metafory
tam kde nejsou
třeba v tom obrázku
lihovkou na břiše
co mi zbyl po tobě
a po tý jediný noci
hodně věcí přehlížim
a úplně zbytečně
/ty za to totiž
nestojíš/
tohle jednou bude
epilog
nás dvou
/rána ztracený v
kouři cigaret
a doteky rozplývající se
v melodii jazzu/
chceme uniknout realitě
přitom vlastně
unikáme
jenom sami sobě
my dva jsme
černobílej film
kterýmu z cenzury
vypli zvuk
/je to dobře
nechci slyšet tvoje slova
víc než jen hlas
.
pusu, darling/
I believe in magic and miracles.