1f gphh 7 * 444.... # 1 #
vždyť je tolik bezpředmětné jestli umřeme teď nebo až za deset let
ty naše naděje a hlavně sny, uskutečňované v našich představách
když se u piva bavíme
ve velkém městě je tolik příležitostí, jak zbohatnou
není čas jít domů
a užívat plody života
není čas, za chvíli poběží dallas
a potom pobřežní hlídka
až potom
až potom
až potom...
jakákoliv zhovadilost, cokoliv
co stvoří v televizi
musí nutně způsobit, že se tolik smějeme
a nikdo z nás už nechápe, čemu
jen víme, že bychom měli
kdybych miloval
a chtěl být stokrát tím hodným mužem
za kterého se považuji
stejně by mě tvá matka viděla
jako trestance
nebo jako člověka
který ji bere dceru pryč
to je strašné, je
svůj osud si nezařídíš
a když někdo bude chtít, budeš ten černý
i kdybys byl bílý jako sníh
hladil jsem tvé vlasy a
přesto jsem ti ubližoval
tak to všichni zdá se viděli
věř, že mi to nebylo jedno
protože
protože, pořád jen protože
v televizi bych byl ten, kdo by tě zachránil
unesl, utekl s tebou pryč
a spokojeně bychom žili až do konce své smrti
ale tady, tady venku, mimo bedýnku...
znali jsme malinké děvčátko se zlatými vlasy
které zaměnila za černou
když ji matka zemřela
nehty se lesknou taky po černé
i duše je černá
a pleť ji zbělela
po smrti matky
je ona ta pravá
která ví vše o smrti a o tom
jaké to je být takový
taky by mě to bolelo
až zestárnu
ta co je se mnou dnes
bude se o mě starat?
nebo mi uteče s tím
kterého ještě neznáme
budu jen kouskem masa bez duše
já to vím
kousek masa uvnitř zatuchlého pokoje
kde se bude bát kdokoliv jen vkročit
natož tam se mnou nějaký čas být
až měsíc bude stejně veliký jako tenkrát
tak vyvěsí vlajku
a já zemřu
protože jsem hrdina
ve své malé hloupé hlavě jsem hrdina
a tam budou všechny vlajky na mou počest
vlát ve větru zapomění
ale jen v mé hlavě
jen tam uvnitř
jako v té bedně
na kterou každý den čumíme
musíme se smát
musíme
no a tak tedy každý z nás umírá
aniž by pochopil, proč žil
a kdo ví, co bude na druhé straně
kdo to ví
připadám si
že žiju už příliš dlouho na to, abych neznal odpověď
největší trest je žít
né umírat