Bezzoří
na louce
jejíž dlouhé
ostré
stuhy popela
symbiozují
s ponurým větrem
odnášejícím
všechno z čeho by
se mohlo
zrodit
slovo
dech a nebo
stesk
kde
fotografuji
osamělé listy
stromy s mezerami vzduchu
a kopřivy trpící chřipkou
a až do nepříčetnosti
dostávaje se
zoufalou sháňkou
po zelených mrtvolách
lidských cigaretách
a grafitovém písku
skláním se k zemi
líbám trávu
a hledám hvězdy hněvu
mezi zvaječnatělou rosou
---