Rekviem pro vrabce
Sedmtisíc zrnek soli
- úlitba bílé sestře Zimě,
co přitáhla ji ze všech stran
černočerná hejna vran.
Zabila nám radost stromů,
švitořivá jitra,
vyhnala nám z domů
árie slavíků.
Co bude
zítra?
To snad jedině
smutné labutě na hladině
zlomeným srdcím
zapějí blues.
Ne, pro tuto zem,
spíš vichr zahrál kus
pohřebního rekviem.
Tak jsem našel na chodníku
umrzlého vrabce.
Dva vysocí sněhuláci
stojí čestnou stráž.
Ráj co mají ptáci
leží někde v rezervaci
na rovníku,
tam co sliční plameňáci
zdobí mokrou pláž.
Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?