človiček: Díky za milý komentář.

vanovaso: díky, jsem ráda.

Smutně pěkná,má své ale...

Martyol: Díky moc.

Báseň má krásná místa...

Krásně vyjádřeno...

LudvíkRoiSoleil: To mě moc těší, díky :-)

jo tak to je znám podobné a bohužel i horší příběhy...

Co člověk může? Jen se učit a rvát se po celý život.

Všechna tři dílka se mi líbí. Nejvíc asi první a třetí, v prvním je pěkně zobrazen čistý pohled dětí, které svojí bezprostředností dokážou člověka probrat z chmur, ve třetím ten kontrast mezi dvojím pohledem, jeden, doktorův, je upřen ven (na zpravodajství), tvůj, v myšlenkách, je obrácen dovnitř. I když hledí do dvora. Tak jsem to alespoň prožil já.

Znám to. Cítím tu báseň pod kůží.

Moje Hanička, taky ráda jablíčka, bohužel už pro ni, jen slzy stále roním....

Strejko zasloužíš si metál, za všechny ty blbůstky které máme tak rádi. Jsi adept na světlonoše. A to jsem tu dlouho nebyl. Děkuji za všechny přítomné i již nepřítomné.

To co nás děsí je naším úkolem, zadanou lekcí. Bez překážek by jsme neskočily přes svoje strachy. Dispozice rodové , častěji však indispozice jsou nejvhodnější nástroje k zvládnutí životních maturit. Nebo si myslíš snad že tvůj klenot by se třpytil jak se mi jevíš bez práce brusičů života v podobě jemného odírání tvé podstaty.??

líbí se mi. :-)

Myšlenka to není špatná, nejvíc mne zaujal rým - na perutích z oceli/ ještě nedospěli. Počty slabik jsou však různé, i přízvuky, chtělo by text "učesat" do rytmu.
Třetí strofu bych ukončila za - jedna z nás. Další dva řádky jsou podle mého navíc a zbytečně "klišoidní".

Sasanka: Lenča: Dandy: Děkuji labužníci pocitů, citů a jiného chvění.

Gora: Děkan.

Dandy: Dík.

Sasanka: to mě moc těší, že se líbila :-)...