...netuším, jak to pojmenovat, ani co k tomu dodat...

po konzu ...hudba - nekonečná inspirace

Erm...po dlouhé době...to vypadá...pořád stejně?

Jojo, to jsem si tak dlouho preparovala ve wordu, až je z toho takovéhle cosi... A proč? Vyčítat někomu osamělost je podle mě hloupé, především však, když o jejím důvodu vědí méně, než je zdrávo pro její zhodnocení...

můžete si domyslet cokoli... takový.. téměř zimní splín... bez souvislostí...

Nedávno dávali na Artu moc hezký dokument o Kainarovi. Zvláštní osud... Pracovní nahrávka, abych nezapomněl :-)

poslouchala jsem Pixies- where is my mind, je pro mě hodně důležitá.

Třeba se v ní pár lidí najde :)

(inspirováno Smíchovským nádražím...)

No, doraziv domů z našeho srazu, napsav první řádky, mi vytanulo na mysli, že tato báseň musí být nezapomenutelná, ale nakonec z ní vzniklo toto. Nespokojeně si to čtu, nic moc poetického, naprostý průměr, o touhách? O tom, že mi něco nezkyslo? O hraní si a nakonec se někomu "oddávám"? Pak mi to došlo. Všichni jsme tam byli, abychom darovali kus sebe druhým... Otevřenost na psaneckých srazech je jedinečná, děkuji všem.