Už se těším, až půjdu rozkvetlou loukou k maringotce. Moruše je škoda, komu překážela u pěšiny?

Tohle je taky mnohoznačné. Ty básně jsou tu nějak mnohoznačné, poslední dobou. :)

Líbí se mi ta melancholie, neotřelá slova, má atmosféru. Jenom konec mě zarazil, víc by se mi pozdával slovosled "se vším svým šílenstvím". A doplnit závěr na
"zapsala si
nasliněnou tužkou",
je to super.

V tom se nevyznám :)

Ultramisicka: nevím, co napsat, tak jenom to děkuji... :)

Ultramisicka: děkuju za přečtení, moc

Ultramisicka: ano :)

moc pěkně sis to vyložila :-)

moc pěkné, hřejivé ... jako přicházející osvobozující spánek

něco prostě jen tak odečíst nejde ;-)

Úžasný. Kouzlení se vším až do pravdiva.

Okouzlující a čiré. Reaguju na něco, co jsi napsala ;-)

Moc se mi líbí. Takové hledání v sobě. Každý řádek něčím překvapí. S nůžkami opatrně. Někdy pomůžou, někdy zničí.

Povedené,vrátím se k ní později

holka.přes.ulici:
Každý máme tu svou záložku ticha... :)
Děkuju.

Ufff.. tak jestli jsem někdy měla pocit, že nějaké tvé básni nedokážu úplně porozumět, tak téhle rozumím až moc. Mrazí.

DDD:
Mi taky poezie některých lidí neříká nic. Prostě nic. Bývá to povětšinou zrcadlový obraz...
Někdo může napsat téměř cokoli a já závidím slova, tu krásu a ani nedutám...v dobrém, asi tak.
A tak ještě jednou děkuju za zastavení... :)

Helfanderios: Nevím, proč bych ti měl nadávat. Protože to vidíš jinak? Ergo - když říkám, že se mi tahle báseň líbí, sám sobě lžu, protože se mi líbí to, co si o ní představuju. Koneckonců, proč ne. Někdy je potřeba jak vklad autorův, tak i čtenářův. Chodím sem čerpat inspiraci. Nepřestane mě udivovat, jaké obrazy a spojení jsou lidé schopni vytvořit. Je mi celkem putna, jestli jsem je vlastně spoluvytvořil já. Možná tím líp. Btw - radši se koukám na kytku jako na kytku a na ptáka jako na ptáka, než abych v nich viděl jen hromádky orgánů, chemikálií a střev. Lajnování, komínky a opatřování všeho visačkama mě až tak nebere. Asi sem chodím radši hledat poezii, ať už ji ve mně vytváří kdokoli. Pro maso chodím k řezníkovi.

Helfanderios:
Když čtu ty svoje staré básničky, tak si říkám, to jsem napsala já?
Měníme se. Někdy mi přijde, že jsme v každém období jiný člověk. :)

DDD:
Jsem z učitelské rodiny. Když jsem místo vysoké čekala dceru, tak mi máma řekla, že jsem její ostuda. Na některé okamžiky nejde zapomenout. :)