:-))))

dobrý..., dobrý...
každý si to musí vyzkoušet :)

k nule se musí člověk dopracovat? Já myslela, že nulou jsme všichni....:)
Vona teda ta nula je asi největší dřina...koukám.

...nejlepší je totiž pocit, že sami se sebou dokážete žít...a v tu chvíli jste vítězi...

Tak to jsou pocity v ryzí formě...a ještě ses vyhnula přeslazeného kýče...máš to už v názvu...fantazie...

taron: hlavně, že jsou zdraví a zlobiví, že jo ;)

Sucháč: děkuju za pochvalu :-)

Jasně, že i u nás to bylo emotivní a taky plný dřiny a bolesti, ale já to nechtěla strhnout k sebelítosti a kdo ví, jakému zamyšlení.. spíš jsem chtěla pobavit a ukázat to vše i z druhé stránky :)

a já tvrdím, že by otcové měli u porodu bývat. Ne každý je oporou... ale alespoň vidí, co si ženský vytrpí. Není to fakt sranda, ale pak už ty mimča, to je parádička...jo, mateřství je to, co nám vy muži můžete , ale i nemusíte závidět. U nás byl druhý porod zadečkem, takže horší, než první... ale co, už to mám za sebou nějakých sedm a půl let, takže už je to v poho :)

jo, nejlépe píše život. Tohle je podle pravdy. to ženatý chlap pozná.
Tuhle jsem paní, co jsem k ní chodil na masáže pomáhal s barvou do auta. Ptal jsem se jí - to nemáte manžela? To u nás je to pánská záležitost! Připravit malování! (raději je nebrat do krámu, ještě by vybrali příšernou barvu)

Nooo, kdyby věděl, že tam s Tebou tohle prožije, asi by tam nikdy nevlezl... :-D Já byl u obou a bylo to úžasně emotivní, nic jsem si nezprotivil, akorát...trpěl jsem více, než ona...fakt, tohle Vám, dámy nezávidím...ale pocit, že mi v bříšku roste nový život...k nezaplacení..
Jinak píšeš skvěle, jak říkal Psavec, je to strhující a zábavné...

Psavec: děkuji mnohokrát :)

Ano, souhlasím s tím, že ne vše ve vztahu má být odkryto. Každý máme jinou míru snesitelnosti toho, do kdy je pro nás ten druhý stále přitažlivý.. Já osobně o přítomnost otce u porodu nestála, jsou věci v životě, na které jsem raději sama, nicméně jsem neměla to srdce ho odmítnout, když si o to řekl..

Píšeš skvěle, děvče. Já u porodů nebyl, tenkrát to nebylo ve zvyku, ale nevím, jestli každý muž je pro rodičku oporou, tak jak se dnes na tom bazíruje. Vím, že plno mužů si po tom zážitku zoškliví to, co nás lákalo a těšilo na ženě.

prostějanek: na odrazování jsou myslím jiní experti :)) jak vidíš, byla to docela legrace .. :))

:D jak odradit možná budoucí maminky :D

loner: to mě upřímně těší, zvlášt od muže, děkuju :-)

Psavec: děkuji :)

Carlosek: aby ne.. četla jsem tvé Na křídlech .. ;) díky

DDD: ale jo, podobnosti v takových situacích nejsou čistě náhodné, myslím. U nás ten druhý probíhal také obdobně, jako u vás, na sále jsme se moc neohřáli, skoro jsme tam, díky šampionovi nedojeli, tak nějak měl pořád dost času.. O tom zase třeba někdy příště :))

Díky za komentík.

Salek lonerovy kavy ... Hezke :)

Jo, silně mi to něco připomíná. To bylo řečí o otci u porodu, opoře, podpoře, jak je to všecko důležitý a tak... ( nechci to až tak zlehčovat - asi je) - a když na to přišlo, nejčastější manželčina věta zněla: "Prosímtě, nech mě na pokoji. Radši se někam ukliď" Takže, vybaven několika nejrůznějšími masážními nárychtuňky, které jsem nafasoval od sester, jakože se budou hodit, jsem se za těch bezmála dvanáct hodin aspoň dokonale namasíroval. Jenom manželku jsem skoro neviděl. Ta se totiž zavřela do sprchy a v podstatě nevycházela :-) Ale jo - pak už to bylo krásný a jsem rád, že jsem tam byl.
Podruhé to už pak byl jinej cvrkot. Když jsem tenkrát šel zaplatit pětistovku za otce u porodu, bylo mi řečeno, že za tu chvilku, kterou jsem tam strávil, jim je trapné si vůbec něco brát a poslali mě pryč :-)

Krásné - chápu!