Skvěle napsaný....takových trapasů zažil určitě kdekdo spousty, ale taakhle popsat je umí málokdo... :-)

Zamila: hlavně, že se člověk zasměje :))

taron: a žít ho, je někdy pěkná psina ;)

Amelie M.: :)
život je pes...

To je fakt ze života :-) To znam ;-) A výstižný obrázky ;-)

taron: milá taron, vyrazila jsi mi svou otevřeností v tak citlivé oblasti dech.. co říct..? asi, že je dobře, že jsi našla nějaký záchytný bod.. at už ve víře v Ježíše, či v komkoli nebo čemkoli jiném.. každý bychom v životě takový záchytný bod měli mít.. protože nikdo nevíme, co bude po životě, o tom se můžeme jen dohadovat, ale prostě nevíme.. a at si říká, kdo chce co chce, pravdou je, že někdy prostě opravdu stojí za to, žít, třeba jen pro krásně modré nebe, úsměv dětí nebo pocit, když pohladíš kočku po jejím hebkém kožíšku.. a byla by škoda tu šanci zahodit.. ;)

..sebevražda, je kontroverzní téma, plné bolesti zvlášť pro ty, kterých se to přímo dotýká.. sama jsem dlouho přemýšlela, jestli o něm psát.. až mě k tomu rozhodnutí zcela náhodou dokopaly reakce v jedné diskusi na netu a i poté jsem přemýšlela, zda článek raději nesmazat.. mezi moje přítelkyně patří i ženy, které přišly tímto způsobem o dítě.. a srdce mi drásá hrubé a odsuzující komentáře jiných, bez špetky empatie.. navíc vím, co opravdově znamená slovo deprese.. jednoduše, není to legrace a nikdo, jak píšeš, by neměl soudit, pokud neprošel stejnou cestu, jako ten druhý..

Když mi v náručí téměř zemřel syn.. pamatuji, jak jsem v nemocnici, kam nás dovezla záchranka, vybírala okno, které mi pomůže to skončit.. Je to bolest, která zatemní veškerý rozum a všechny smysly.. člověk přestane vnímat, že má ještě další dítě, lidi, kteří ho mají rádi atd.. Někdy je těžký, udržet se na nohou.. moc těžký.. Měli jsme štěstí.. oba.

Děkuju Ti za komentář.. a at je jen líp ;)

Severak: jo, to zní zajímavě..

život je kuriózní
sebevražda

budu-li citovat jeden text skupiny Prouza

Amelie M.: Děkuji ti a všem, co se angažovali, za možnost přemýšlet...děkuji.

Amelie M.: Smutné téma...a jak píše Yana ve své básní, já už mrtvá byla...jakož mnoho z nás..., probudil mě k životu Ježíš, to je jediné, co mne zachránilo, jinak nic jiného už pro mne nemělo smysl...ani rodina, děti, přátelé, zvířátka, příroda a zahrada, co jsem tak milovala , naprosto nic. A teď si díky Ježíši toto vše vychutnávám, občas pravdaže se trochu nazlobím a tak - ale mám sílu bojovat dál. Nikdy bych neodsoudila nikoho, kdo si vzal život a myslím, že jsem nesoudila ani nikdy dříve, ale to nevím, raději to nebudu tvrdit...snad jsem to nikdy předtím nedělala a když, tak doufám jen z neznalosti, ne ze zloby a škodolibosti...chci jen napsat, že ke mě se záchrana dostala, prakticky na poslední chvíli, kdy jsem ještě byla schopná se znovu vrátit, bez tohož, aniž by byl poškozen můj mozek dlouhým " nedokrvením kyslíkem"...prostě myslím, že jsem zcela normální, protože jak psala Yana, někdo se do života vrátí, ale už postižen ( tělesně, psychiatricky) ...měla jsem to štěstí, co jiní neměli...a za to přece nelze odsuzovat, jen děkovat...
a zachránit může kdokoli, opravdu každý z nás, milým úsměvem, pohlazením....tolerancí...pomocí jakoukoliv...

výčitky? No..to je další těžké téma, viz vanovaso, výčitky mohou být, jak jsi psala až bránou do pekel, pokud se správně nezpracují...

vždy říkám, nevíme, co druhý prožil, čím si prošel a prochází, proto našlapujme opatrně, aby jsme náhodou nebyli tou poslední kapkou...
máš to krásně napsané, až mě z toho mrazilo...

:)))

Pro začátek dobrý!

Těším se na pokračování... :-)

Vy mi dáváte :-D Napřed ranní erotická puerovka (ze který jsem se ještě nevzpamatovala :-D ) a teď tohle :-D Chtělo by to nějakej ... Dozor :-D ;-)

Ta touha roste každým okamžikem.

Hezky napsané :))

ŽblaBuňka: jenom jako.. ;)) milý ŽblaBuňko :))

...otrokyně pokušení...
...vážně??? ;o)))

Midem: takoví ještě existují?? :) děkuji za zastavení ;)

Midem: teď jsem se musela pousmát :)) no, kdo by nechtěl :)) děkuju

vanovaso: v průměru?? ó nééé :)) díky :-)