Tajemný: Díky, ale já si to nemyslím. Zase jen další z těch mých zbytečných pokusů a k ničemu... Ale stejně díky :)

Tajemný: Ale ne, tva dila jsou uzasna!!! A diky moc :)

Zamila: Je psaná poctivě včera. A díky za komentář. :) Promiň, jestli tě to znervózňuje, ale je to dost chaotické.

Yana: Díky moc, tohle jsem vubec od nioho necekala. :) Jsem ti za to moc vdecna. Ja zacla psat od doby, co jse se psat naucila a vedela jak na to. U me je to s vedenim deniku jako skoro se vsim :D Moc to nevydrzim :D Ale vazneji psani pisu od 6 tridy, kdy se objevila sikana, ale spise prozu. Poezii asi dva roky. :) Jeste jednou moc diky za komentar :)

Musim se priznat, ze me ty prvni dve sloky pri prvnim cteni trosku vydesili, ale druhe dve me dovedly do lepsich koleji. A posledni sloka na me prijde dosti optimisticka.

taron: Díky moc za pozitivni komeentar, ale prilis si to nemyslim. Prilis toho asi neudelam, ale pokusit se muzu :) Diky jeste jednou :)

Tajemný: Bojovat. Jen spíše zakopávat a čelními srážkami bořit překážky. Chce to čas. Spousty času a možná za 30 let už to bude za něco stát.

Tajemný: Díky, no možná,... snad... :) A díky moc za komentář :)

miroslawek: Ze ja se pomalu ptala... No, asi se snad ani nezlepsim... Promin :P Ale diky za komentar. Pochybuj, ze s tim neco udelam...

miroslawek: Tak to zase nemyslim :D Jen trosku konkretnejsi, ale pokud to znamena, ze se ti libi, tak uz mlcim :)

miroslawek: Jo jo, pekny :) Ale radeji bych videla komentar ke svemu dilu, pokud te to neurazi. :)

Jako tvá další díla se mi moc dobře čte. Jen prosím, nevzdávej nic předčasně. Tobě se možná zdá, že už je příliš pozdě, ale je jen příliš brzo. Máš ještě naději. Neptej se mě jakou, ale vím, že nějaká je. I ty se měj v životě líp.

Kdyby bylo co odpoustet... Snad jen dech a proto se neomlouvej... A zapomenout nelze. To ja prosim odpusteni, kaji se jak jen lze...

Tajemný: Pesimisticke nebo ne... Jako vzdy se mi moc libi, to nebudu popirat ani zapirat... Jen kdybych nevedela... :(

VKate: Nemáš zač... No a pak človíček čeká pouze osudné bum, až narazí do zdi, ale přesto doufá, že se tak nestane :)

Moc se mi líbí první dva řádky: když se člověk zamiluje
nezná žádné hranice... Je to výstižné a přesně tvá báseň vystihuje i mne. :) Blázen zamilovaný až po uši básní a nemůže si pomoci, protože miluje :)

Díky... Prostě řvu díky ti za tu báseň! Lidé a zvířata, kdy si občas člověk, samozvaný pán tvorstva hraje sám na zvíře mě unavují. Ty jsi přesně typ člověka jako já, jen s tím rozdílem, že já se neadaptuji pouze na koně, ale spíš na všechna zvířata. Ta báseň je nádherná, plná pocitů a přímo z ní cítím tu sílu souznění vás dvou a to se mi na tom líbí nejvíc. :) Ještě jednou díky za tu báseň :)

Asi budu stručná: Páni, děsí mě to, ale zároveň fascinuje. Ale dost dlouho mi trvalo přijít na to, co neznám a pořád si myslím, že jsem vedle jak ta jedle.

Jasné, stručné a výstižné :) Řečeno bez přílišného patosu a co dodat, mě se to prostě líbí :)

Úplně přesně vnímám tvé pocity. Mám pocit, že je to dost promyšlené, ale přesto místy malinko ochuzené, ale přeze všechno... Dobře se to čte a rada do života (ač jsem mladší) : Nezoufej, jednou princ přeci jen dorazí a už je jedno jestli v naleštěné zbroji na bílém koni, s křídly a nebo prostě jen v brýlích a s rozcuchanými vlasy :)