Pokřivený kříž
Dny se plazí v křivkách po chodníku
Nejsou to hadi, jen nevzhledné popraskání
Čas po nich spěšně šlape
nečeká na návrat
nevrací se zpět
jen dopředu
k nepatrnému blýsknutí
Starobylé múzy v těch štěrbinách betonu vidí už jen děti
vyškrabávají je
chvíli je stráží jako poklad
aby je pak odhodily zase zpět
a možná jejich děti
někde nad tím je láska
protože je tam vždy
a co pod tím vším
hlína
která nakonec chutná vždy stejně