Zrcadlení
S odrazem tváře
ve výkladních skříních
chodím ulicemi života
tam
potkala jsem
Tebe
zrcadlo
mé duše
nepokřivené
neorosené
neuhýbající
odkrývající chyby
jež snažila jsem se schovat
rouškou zapomnění
utéct před nimi
jak pošetilé
naivní
a bláznivé
chyby nás vždy dostanou
jdou životem s námi
jsou jako stín
jednou za námi
jindy koukáme jim
přímo do očí
po tvářích
stékají mi slzy
a spánek
kamsi odlétl
tuhle chybu
již nelze napravit
nejde vzít čas zpátky
snad jen zmírnit
její následky
až jednou
budu se jí dívat
přímo do očí
bolí to
ale je dobré
vidět svůj odraz
nejen ve skle
výkladních skříní…