Supercitlivá realita
.
Píšu si román o beznaději
a zmraženém lístkovém těstu
na stole
vedle busty Sokrata bublá Kola
Píšu o svých pocitech
o tom, že moje madona je Marylin
a jen ona umí špulit rty do cliché
Já je utírám do polštáře,
ale jen ve tmě, když myšlenky šijou sny
režnou nití
Píšu o vlasech,
z kterých se odpařuje zbytkový alkohol
zklamání cizími realitami
a cigareta kluka, co mě neposlouchal
Nerozumím tomu
Jsem jen obyčejný člověk
.
.