Podzimní nostalgie
Deštivý soumrak do louží se skládá,
dnes v noci bude samet bez flitrů,
země si vodu pod kůži nastřádá,
utápím nostalgii v řadě půllitrů.
Bezbarvou duši namalovat zkouším,
konturou černou obtahuji stín,
čekám na slunce, zlatá mu tak sluší,
září i v srdci, tím odhání splín.
Parapet rychlou píseň kapek buší,
v bláto se mění pod nohama hlína,
voda protéká i do záhybů duší,
aby tam květům půdu připravila.