Střep
Z rozbitého zrcadla,
vletěl jeden kousek mi do srdce,
má radost náhle ochladla,
takhle to bylo i v Andersenově pohádce.
Nevím co cítím,
ani co se to děje,
nevím o čem si běžně sním,
ani kde tomuhle konec je.
Jen stale čekám
a nevím na co,
před jinými smekám
Ty asi víš za co
Však raději to řeknu,
bojím se že zpátky se ohlédnu
ten chlad v srdci mě drtí,
jak asi cítí se lidi co jsou blízko smrti?