Můj strach
Můj strach se v tichu rozpíná a sílí,
od vášně k zoufalství je jenom malý krok.
My dva se párkrát přes ten okraj naklonili
a dlouho váhali, zda spolu být i další rok.
Sémě, cos zasel, dnes už ve mně zhurta klíčí
a ze tvých slov se stává velmi prudký jed.
Ty váháš zase, jestli se vzchopit nebo zničit –
a tím se vydáváš na pěkně tenký led.
Občas se k vlastním chybám spolu ohlížíme;
čas, kdy jsme milovali, nechce však ani jeden zpět.
My, kteří vlastní rukou život jsme si vzali, víme,
že je někdy lepší příběh nedopovědět…