Přemýšlím
Jsi jako studna plná živé vody
co pro srdce mé je záchranou
a kamarád do nepohody
když mě mé chmury dostanou
Tak proč i když nic neříkáš
pořád ten zvláštní pocit mám
že světu poroučíš co z tebe vidět smí
a tvoje tvář je maska a smích často jen klam
že se svou duší tajemnou a křehkou
zůstáváš v úkrytu bezradný a sám?
Vím to… taky to moc dobře znám