... proč...
Lásko, proč nic mi neříkáš
když dlouze dívám se Ti do očí
když topím se v modré hlubině
když mocná touha tělem prochází
když bělavý výpust stéká po vulvě.
Lásko, proč nic mi neříkáš
když večer v prázdné lůžko uléhám
když pustá tma moji duši tíží
když smutek bolavé srdce obemkne
když slizký had k nohám se plíží.
Lásko, proč nic mi neříkáš
když osud svůj kladu v naději
když pavučina ruce mé spoutává
když dech kvapně krátí se na hrudi
když cizí rytíř zvadlou růží mi podává.
Lásko, ty vůbec mi neříkáš,
jak tvé srdce plachý cit ukrývá
jak němé rty vězní vřelá slova
jak dravý chtíč poklopec rozvírá
jak tušíš, že oddat bych se ti chtěla...