Plátno
V šedavém kabátě
v kalužích
sedící
z prachu dní
štětcem ometaje
teskné závěje symfonie
spektra zapomenutých
citů
v neočekávaném výbuchu
barev všech.
O kterých chce se domyslet,
jak mohly by vypadat,
a však slyšet lze jen jejich
hlasité bdění a
tichý spěch.