Kohoutova Katyně
Dívka kaňkou neposkvrněná,
zlem nepoznamenaná,
záští nezkažená.
Dívka čistá, s bílou kápí,
dobrotou v srdci, skutkem v ruce.
Dívka, dlaň jako samo nebe,
hlas opiátový,
klid exekuce,
věčný mír.
Dívka něžná jako kosa,
když po sklech stéká ranní rosa
a zpode celních dveří
číhá stín.
Dívka, dívka na naší škole nová,
naše zítřků spása,
poslední vykoupení.
Dívka, dívka jemná a panenská,
pytel přes hlavu,
dlouhý štětec
a červená temperka.
Dívka držící nůž,
dívka svírající provaz,
dívka pod zrekonstruovanou gilotinou,
v kamenném obležení
a moderním středověku.
Dívka, očima milovaná,
prolívaná mnoha přívaly,
láskou a něhami.
Růže a jeviště,
panák a cvičiště,
střední učiliště
potravinářství a výroby SUPOV.
Dívka, křtěná Lízinka,
pohovor na Zelený čtvrtek,
přijetí na 1. září,
studium,
zkoušky a
německé dráhy,
pak Vlk, Bůh, maturita, a nakonec Katyně,
svého oboru mistryně.
A taky nadpozemská Bohyně,
protože když je tu On,
je tu i Bohyně.