Smrti
Přístav,
kde konečně dopluju,
domů
a spočinu,
v listí.
Nepoznaný klid,
kdy srdce,
vybrečí potůčky
a samo po nich,
dopluje do moře.
Přístav,
kde bezpečí,
je dechem -
tam pochopím,
že všechno je větší,
než já,
než vypadá.
Věčný podzim,
akorát tak na mikinu.