Na Lotru.
Podzimu jdeme vstříc
otevřená náruč modrého nebe
vítá mne i tebe
dobrý den chce říct
vánkem ti potřese ruku
z lesa co vine se na pozdrav zvuků
zabzučí moucha
zaťuká strakapoud
zatroubí jelen
objevíš pavouka
káně nad lesním světem
vyplašíš tetřeva
veverku
uslyšíš vrzající strom
nohy se rozběhnou a už jsi v tom
zázračném světě barevného listí
žlutých trav
fialových kytek
obdivuješ krásu mrazivého rána
někde blízko tu šumí skřítek
nespoutaných horských potoků
chceš li se napít
klidně se napij
i kdybys hodně přidal do kroku
den ti uteče
slunce nechytíš
není kam spěchat
můžeš klidně v dlaních hlavu si nechat
třeba tak dlouho až tě chytnou mravenci
má touho je čas kroky zastavit
ustlat si pod dírkovanou mříž
večerní chlad už zebe
přisedni k ohni blíž
koukni se na to nebe
a hvězdu uvidíš
jak padá
podzimu jdeme vstříc
já rád
ty ráda.