Tři lajky hluboko
"Asi dvě stě metrů po cestě je studánka,
já jsem se tam byl rano umejt,
teda jako opláchnout vodou" řekl mi a potáhl si z cigára.
Frajer jako prase,
punkáč, lesák, vandrák v roztrhané košili
s propalenýma rukávama i srdcem.
Kouřil krátký startky a lidi se ptal, jak se mají a nic po nich nechtěl.
Bylo asi šest hodin večer.
Seděli jsme spolu v hospůdce u lesa
a poslouchali ožralý hudebníky,
kteří v koutě místnosti trápili svoje nástroje.
"Za rohem je dětskej tábor.” řekl mi.
“Dneska tam mají mít tihle výpitci vystoupení.
Myslím, že se tam půjdu zeptat,
jestli nechtějí náhradu, ať děcka nejsou smutný."
prohlásil a zabalil si kytaru do svýho starýho
zelenýho plátěnýho pytle.
Pěkný gesto,
napadlo mě.
Ještě než vyrazil,
si z kapsy vytáhl mobil a projel Instagram.
Asi za půl hodiny se vrátil
řka, že táborníci se vrátili pozdě z výletu a na vystoupení
nemají sílu, a tak si zase sedl ke mně.
Chtěl si se mnou povídat,
ale pro mě už byl tou dobou mrtvej
a zakopanej tři lajky hluboko.