Kostěný knoflík
Tisíce sluncí
co postrádají unci zlata
našeho kdysi milování.
Kostěný knoflík
odemyká zlomené nitro.
Ztracenou důvěru
v krámě nekoupíš.
Chtěla bych zase cítit
to mravenčení
v tvé náruči.
Jenže ty umíš jen stavět
ty němé stěny.
Perlinka v lepidle
s fasádou zapomnění.
Potřebuji nás.
Schovat se před deštěm
všedních dní.
Tak co s tím uděláš?!
Čekám až rozepneš
cestu k nám
k našemu milování.
Ve stydkém souznění
pláče láska
s odpuštěním.