úvaha
Kde jsem na samé hranici pedagogiky. Zase se to stalo, že hranici studenti překročili. A teď co s tím. Hranici znovu obnovit. Dělám z toho drama? Hranice byla znovu nastolena.
Jenže!
Dělám to schválně? Baví mě být učitel nebo žák? Je mi lépe v kolektivu žáků, než v kolektivu učitelů. Tak to asi je. Baví mě tam být v roli učitele, v tom kolektivu žáků. Dává mi to přirozeně navrch, beze snahy. To znamená, že můžu být přirozený bez obvyklého pocitu malosti.
Nejpříjemnější mi tedy je: být v kolektivu žáků, jakožto učitel, tedy
přirozeně já.
Jenže!
Nevede dlouhodobý kontakt se studenty k přirozené ztrátě učitelského statusu? Přeci: jsem člověk. Rád blbnu, piju, zpívám, hraju. A když to vidí studenti – ztrácí respekt, který škola přirozeně dává. A jak
DOPSAT